Michal Singer (* 1959 v Praze) se touto knihou představuje jako jeden ze solitérů generace výtvarníků, jejichž postmoderní přebývání na planetě umění bylo jedním z východisek, jak přežít šedivou nicotnost reality pozdního socialismu. Tvorba z osmdesátých let 20. století, s mírným přesahem do let devadesátých, nebyla celistvě veřejnosti ukázána.