Na Friedrichových obrazech Mnich na mořském pobřeží a Opatství v dubovém lese vidíme dualitu horizontu a fragmentu, vzdáleného a blízkého, nekonečna a časovosti. Ke vznešenému nekonečnu se romantický divák vztahoval s nenaplnitelnou touhou, jejíž relikty představují fragmenty, ruiny, které romantici chápali jako metafory lidského zlomkovitého poznání a vnímání.
