Sebeobsluha, do které schopnost se samostatně obléknout patří, je činnost, jíž se děti učí od nejútlejšího věku. Málokterý rodič si ale uvědomí, co všechno sebeobsluha obnáší, jaké schopnosti jsou k ní třeba a že její zvládnutí nemusí být v žádném případě takovou samozřejmostí, za jakou ji považujeme.
Kdo si hraje, nezlobí. Jsou ale děti, které si hrát neumějí, neví, jak si říct o hračku, jak hračku s druhým vyměnit, jak se chovat na písku, kdy při hře počkat a kdy a jak se naopak připojit k ostatním dětem hned.
Svět je místo, kde žije spousta lidí, a je dobré vědět, jak se k sobě můžeme navzájem chovat, aby to bylo také místo, kde se dá zažít spousta legrace a kde je nám spolu dobře. Někdy je dobré říci „Ahoj.“, jindy „Dobrý den.“, někdy je třeba si umýt ruce, jindy uklidit hračky.
I když je svět prima místo k žití, čeká a číhá zde na děti mnoho nebezpečí. Někdy jde jen o drobné nepříjemnosti, když se třeba lehce říznou o nůž nebo sbírají odpadky, ale může jít i o opravdu život ohrožující situace, když se naklánějí z oken nebo spadnou do bazénu.