Každý se někdy naštve. Někteří lidé zvládají svůj vztek lépe než jiní. A někteří vypadají, jako by vůbec nebyli schopni svou zuřivost zvládat. Když má dítě vztek, jeho mozek a tělo reagují takhle: V hlavě se mu honí strašné věci. Chce křičet, ječet nebo řvát. Vycení zuby. Stáhne se mu žaludek. Má chuť kopat nebo dupat.
Nestárnoucí kniha o výchově dětí se soustředí na sedm výchovných omylů, kterých se rodiče v nejlepší vůli vychovat ze svých dětí samostatné a ohleduplné bytosti dopouštějí.
Autorka svou knížkou podává pomocnou ruku rodičům dětí, které trpí poruchou pozornosti a jejich porucha není spojena s hyperaktivitou. S využitím příkladů popisuje problematiku a seznamuje s příznaky.
Kniha známého autora uvádí do výchovného stylu slavného ''otce a učitele mládeže'' Dona Bosca. V krátkých kapitolách se dozvídáme, jak by rodiče měli vést děti k vzájemné komunikaci, radosti ze hry a sportu, střízlivému zacházení se sdělovacími prostředky, k rozumnému využití volného času.
Moderní člověk si přivykl na různé způsoby prožívání rodinného života a rodinných svazků. Rozpad rodin a zakládání nových je už téměř standardem západního světa, závazky na celý život a pevné partnerské vztahy už se nenosí.
Proč nám dnes rodičovství připadá tak těžké? Jak souvisejí fenomény dnešní doby s výchovou dětí?
Citová závislost je velkým handicapem. Znamená, že člověk se přestane respektovat, věřit si, mít důvěru ve vztahy a žije jen pohledem toho druhého. A navíc s neodpovídající odezvou ze strany toho druhého, případně se ztrátou vztahu dotyčný citově závislý prožívá duševní utrpení.
V hodnocení „žáků-darebáků“ lidé často kolísají mezi extrémy typu „to ta dnešní doba za to může“ a představou o všemocném vlivu genetiky. Časté je i tzv. nálepkování, ať již formou psychiatrizace („je to blázen“), nebo s důrazem na delikvenci („je to lotr, roste pro šibenici“). Ve skutečnosti to není zdaleka tak zlé.
Zase nemá domácí úkol? Zase nedává pozor a ruší?
Kniha Hypersenzitivní děti má vysoký potenciál stát se žádanou knihou o výchově dětí. Autorka nabízí netradiční pohled na výchovu přecitlivělých dětí, které tradiční pedagogika považuje za vývojově opožděné nebo s poruchou učení. Hofmannová tyto diagnózy posuzuje jako mylné, sama vyslovuje diagnózu syndromu HSC, tedy syndromu hypersenzitivního dítěte.
Zlost patří k přirozeným lidským emocím. Mnozí lidé však mají s jejím zvládáním potíže a škodí tím sobě i svému okolí. Proto je jedním z největších vkladů do života naučit děti již odmalička zlost rozpoznávat, přijímat a zvládat či pozitivně projevovat.
Tato kniha přichází na trh právě včas jako cenná a praktická pomůcka pro moderní rodiče, kteří po dobách „racionálního“ rodičovství minulých desetiletí opět dopřávají sluchu hlasu svého srdce a objevují v sobě netušené a leckdy skryté možnosti intuitivního rodičovství vycházejícího z přirozené empatie pro malé dítě.
Snad každý rodič si dříve či později položí otázku, kdy a jak u dítěte začít s nácvikem na nočník. Různé názory mají prarodiče, učitelky ve školce nebo pediatr. Mnoho dnešních rodičů si pak láme hlavu otázkami typu: Je v jednom roce brzy? Je ve třech letech pozdě? Jak mám dítě odměnit, když se mu podaří vyčůrat do nočníku?
Hľadáte spriaznenú dušu, alebo sa len pokúšate prinútiť manžela, aby vynášal odpadky? Neustále znovu narážate na zvláštne chovanie mužov, ktorému nerozumiete a pýtate sa: “Prečo to robia?
Investujete do vzdělání svého dítěte desetitisíce i přes sto tisíc? Dáte je studovat na skvělou školu do zahraničí, vedete je soustavně k ovládnutí angličtiny? Víte o tom, že na podobný užitek nemusíte vždy sahat tak hluboko do kapsy? Že někdy stačí pár desetikorun za tuto knížku?
Jedinečná kniha, která respektuje přírodní zákonitosti a jejich vliv na stravu a výchovu dětí je určena všem, kteří si přejí dát svým dětem to nejlepší a využívat při tom zákonů přírody. Recepty pro každý den či roční dobu Inspiraci v této knize nenaleznou pouze rodiče.
Příběh Adama zachycuje životní dráhu muže od narození do třiceti let. Adam vyrůstá v dysfunkční rodině. Jeho rodiče jsou osobnostně nezralí a nezodpovědní lidé, kteří nedokáží žít spolu, ani bez sebe. Nejsou schopni zvládnout rodičovskou roli. Chlapec se stává obětí jejich lhostejnosti.
Může se stát osudový partner duchovním partnerem?
V České republice se v posledních letech rozchází více než polovina manželských párů. "Poločas rozpadu" partnerského vztahu se počítá spíš na roky než na měsíce, i když si lidé zpravidla přejí, aby měli rozchod rychle za sebou. Mnohé obranné reakce, k nimž mezi partnery často v dobré víře dochází, dobu rozchodu spíš prodlužují.
Knihy o rodičovství jsou jako knihy o dietě: chvíli fungují a pak jste zpátky na mrtvém bodě. Zdá se, že u této knihy je to jinak – je to myšlenka, která je uskutečnitelná z dlouhodobého hlediska, protože ze své podstaty důvěřuje v děti samotné. V dnešní době přehnaně starostlivých rodičů se jedná doslova o výkřik zdravého rozumu.