Komiksové zpracování jednoho z nejvýznamnějších románů dvacátého století vypráví příběh tichého úředníka Mersaulta, který v Alžíru krátce po pohřbu své matky nešťastnou náhodou zabije Araba.
Pád, jehož zcela nový překlad otevíráte, je posledním dokončeným románem Alberta Camuse, zejména však jeho románem „možná nejkrásnějším a nejméně pochopeným“ (Jean-Paul Sartre). V Amsterdamu, městě zahaleném v mlze, se Jean-Baptiste Clamence setkává v malém baru s nejmenovaným cizincem a v umanutém monologu mu líčí příběh svého pádu.
Soubor všech tří dosud vydaných knih Alberta Cumuse v dárkovém boxu za výhodnou cenu. Jedná se o knihy Mor, Cizinec a První člověk.
Nijak rozsáhlý, přesto ale nejslavnější Camusův román Cizinec proslul stejně svou záhadností, jako tím, že se brzy po vydání stal synonymem existencialismu – k autorově nelibosti. Půdorys Cizince lze přitom vystihnout málo slovy: nesmyslný život, nesmyslná vražda, cesta k nesmyslné smrti.
Z temných koutů Oranu začaly vylézat krysy a groteskně hynou na ulicích – nejprve jedna, dvě, tři, pak jich spousty zaplaví město. Zanedlouho umírá první člověk a naplno propuká epidemie smrtelné nákazy. Zpočátku se lidé snaží nebezpečí přehlížet a hledají únik v zábavách i v běžných starostech.
Hlas Alberta Camuse zní ze všech jeho románů nejosobněji právě v této knize. Autor putuje ke kořenům, hledá sám sebe, odkrývá myšlenková východiska svých knih. Podněcuje čtenáře, aby důsledně promysleli jejich poselství.
Dvojjazyčné komentované vydání jednoho z nejproslulejšíchděl 20. století. Protagonista Meursault,náhodný vrah, je odsouzen k smrti, protoženechce přijmout roli ve společenských hrách (neplakalnapříklad na matčině pohřbu). "Cizinec"bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasís tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji těmdruhým vnucoval.
Komiksové zpracování jednoho z nejvýznamnějších románů dvacátého století vypráví příběh tichého úředníka Mersaulta, který v Alžíru krátce po pohřbu své matky nešťastnou náhodou zabije Araba. U soudu hájí svoji pravdu a odmítá nařčení, že je bezcitný a lhostejný.
Prvý a zároveň najznámejší román Alberta Camusa Cudzinec (L’étranger, 1942) je súčasťou tetralógie, ktorú Camus pomenoval „cyklus absurdity”. Cudzinca možno definovať ako filozofický román. Hlavný hrdina Meursault je prvým stelesnením absurdného človeka či skôr človeka stojaceho v celej svojej nahote zoči-voči absurdite sveta.
Tragický příběh muže a tří jemu blízkých žen odehrávající se v "podivném" hostinci za nímž stojí absurdní nedorozumění.
Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou.
V rozsáhlém filozofickém eseji Člověk revoltující, který znamenal definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a levicovými intelektuály, si autor klade dodnes znepokojující otázky: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem?
Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse, proslulého francouzského spisovatele a filozofa, názorově spjatého s existencialismem. Pokoutní advokát Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni - a jako "člověk revolutující" nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá víru Boha ani v budoucnost, která by mu dala rozhřešení.
Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství".
Román Mor, vrcholné dielo Alberta Camusa, je považovaný za jeden z trvalých pamätníkov protifašistického odporu a svedectvo o hodnote humanizmu. Lekár Rieux, hlavný hrdina románu, zaznamenáva symptómy a priebeh morovej epidémie v alžírskom Orane.
Jedno z nejpůsobivějších pojednání o lidském údělu slavného francouzského existencialisty. Camus zde v sérii esejů představuje svou filozofii a pojem absurdna a dílo zakončuje úvahou o vrcholně absurdním hrdinovi Sisyfovi, kterého bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce.
Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně.
Kdesi v hloubi každého umělce se totiž ukrývá jedinečný pramen, který v průběhu života živí to, co je a co říká. V mém případě, a tím jsem si jist, se onen pramen nachází právě v Rubu a líci, napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici své prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve.
Jeden z nejproslulejších románů 20. století. Vypráví příběh drobného úředníka, který v Alžíru nešťastnou náhodou zabije Araba a je odsouzen nikoliv za to, že zabil člověka, ale proto, že podle výpovědi svědků neplakal na pohřbu své matky a je tedy porotou považován za člověka bezcitného a lhostejného.
Postava šíleného římského císaře Caliguly, která se objevuje v mnoha literárních zpracováních, nabývá ve slavném Camusově dramatu nečekaných podob. Jeho Caligula vnímá nedostatky světa kolem sebe a bouří se proti nim. Na absurditu, kterou silně vnímá, reaguje smrtícími hrátkami, chce změnit svět a šíří kolem sebe smrt.
