V rozsáhlém filozofickém eseji Člověk revoltující, který znamenal definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a levicovými intelektuály, si autor klade dodnes znepokojující otázky: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem?
Kdesi v hloubi každého umělce se totiž ukrývá jedinečný pramen, který v průběhu života živí to, co je a co říká. V mém případě, a tím jsem si jist, se onen pramen nachází právě v Rubu a líci, napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici své prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve.
