Obkolesila ma parta sestrojebačov, mužov, ktorí mali veľké domy a čas smiať sa, čítať, chodiť do divadla, nakupovať obrazy, ktorí už pomaly nedokázali myslieť ani cítiť. Biela škrobenosť a moja porážka. Zhromaždenie. „Ako sa cítiš?“ „Nádherne.“ „Teba tá ihla nebolí?“ „Jebem ťa.“ „Prosím?
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast.
Tridsaťštyri poviedok amerického spisovateľa Charlesa Bukowského, ktoré písal v rokov 1967 až 1983. V Príbehoch obyčajného šialenstva zobrazuje život v celej svojej nahote. Z jeho textov presakuje desivá úprimnosť a krutá realita, ale aj skúsenosť a poznanie.
Poviedky Charlesa Bukowského nie sú čítaním pre každého.
Keby som sa narodil ako žena, bol by som určite prostitútka. Ale narodil som sa ako muž, a tak som neustále prahol po ženách, tých najhorších z najhorších. Na druhej strane mi ženy dobré ženy naháňali strach, pretože tie nakoniec dostali vašu dušu a ja som si posledné zvyšky tej svojej chcel nechať pre seba.
Samozrejme, na ulici žije kopec dobrých ľudí. Nie sú to žiadni hlupáci, len sa nehodia do mašinérie potrieb tejto doby. Potreby doby sa však menia. Človek má veľmi pochmúrne vyhliadky, takže ak môže v noci spať vo vlastnej posteli, dá sa to považovať za obrovské víťazstvo nad vonkajšími silami.
Výbor z Bukowského korespondence ukazuje oblíbeného autora z jiné stránky: dopisy přátelům, redaktorům i kolegům, chronologicky řazené, se dotýkají především tématu psaní.
Nakoniec sme po dlhých týždňoch hľadania našli ten pravý dom. Po zložení zálohy vyšla mesačná splátka na 789,81 dolárov. Od cesty ho delil vysokánsky živý plot a záhrada bola tiež vpredu, vďaka čomu nebolo dom z ulice vôbec vidno. Ideálne miesto, kam sa schovať.
Pro Charlese Bukowského byla kočka „krásný ďábel“, nezdolný bojovník a lovec, nevypočitatelná myslící bytost, vzbuzující respekt a obdiv. Svazek O kočkách shromažďuje autorovy texty, v nichž kočky hrají hlavní roli.
V dosud nevydané sbírce Nikomu nezvoní hrana se Charles Bukowski opět ukazuje jako geniální mistr vypravěčské zkratky, ať už jde o čisté žánrové povídky z dostihů, cynické mezilidské glosy či postmoderní mísení reality a fikce.
A collection of previously unpublished letters from America's cult icon on the art of writing.Charles Bukowski was one of our most iconoclastic, raw and riveting writers, one whose stories, poems and novels have left an enduring mark on our culture. On Writing collects Bukowski's reflections and ruminations on the craft he dedicated his life to.
Ženy chcú mužov, čo zarábajú, ženy chcú mužov so zázemím. Koľko žien na úrovni žije s fl ákačmi v chudobnej štvrti? Nie že by som chcel ženu, respektíve nie na to, aby so mnou žila. Ako spolu vôbec ženy a muži vydržia? Aký to má zmysel?
Človek môže byť zaistený akurát tak v base. Tri metre štvorcové a žiadny nájom, komunálne poplatky, daň z príjmu, žiadne platenie alimentov. Nemusíte platiť za poznávaciu značku. Nedostávate pokuty za parkovanie ani za šoférovanie pod vplyvom alkoholu. Žiadne prehry na dostihoch. Bezplatná zdravotná starostlivosť. Spoznáte ľudí s podobnými záujmami. Kostol.
Román Jelito původně vyšel v češtině pod názvem Šunkový nářez, což ovšem nevystihovalo ironický rozměr originální slovní hříčky.
Prvýkrát som sa dozvedel, že som idiot, na školskom dvore. Ukazovali na mňa prstom, sácali ma a posmievali sa mi rovnako ako jednému či dvom ďalším idiotom. Oproti tým, ktorých naháňali a bili, som mal jednu výhodu. Svoju vzdorovitosť. Keď ma obkolesili, nebál som sa.
Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci detektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles.
V jednom z nejlepších románů Charlese Bukowského sledujeme, jak Henry Chinaski, autorovo alter ego, prožívá období druhé světové války. Když jej nevezmou do armády, vydává se napříč Amerikou, od jednoho města ke druhému, střídá špatně placená zaměstnání, dělá si nové, bizarní známosti a především: pije a přemýšlí nad nesmyslností života.
Nový svazek dosud nevydaných krátkých próz Charlese Bukowského (1920–1994) Absence hrdiny obsahuje velkou část jeho nejranějších povídek, po kterých se na dlouhá desetiletí slehla zem, ale i jiná dosud nepublikovaná dílka.
I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových studií.
Zcela první Bukowského román z roku 1971, v němž se poprvé v celé své kocovinové kráse představuje autorův neblaze proslulý antihrdina a alkoholické alter ego Hank Chinaski. Román je jedinečnou kronikou autorových osudů z padesátých a šedesátých let, kdy se pouze kurvil, chlastal, sázel na dostizích a kazil si zdraví coby poštovní doručovatel a úředník.