Spandakárika, "Tantrická píseň božské pulzace" je považována za dílo, jež předal přímo pán Šiva světci Vasuguptovi na hoře Kailás. Vasuguptův žák, světec Kšémarádža, nazývá ve svém komentáři těchto dvaapadesát veršů srdcem Mahámudry (Velkého kosmického gesta).
V Tantrické Kálí autor představuje mytologii, praktiky a rituály uctívání Kálí v tantrické tradici Kaula v rámci kašmírského šivaismu. Odhaluje praktiky Vamačáry (Vamachara) běžně známé jako Cesta levé ruky, ale přesněji přeloženo jako Cesta Šakti.
Tantrismus je jedinou starobylou filozofií, jež přežila veškeré dramatické historické otřesy, invaze a vlivy, a dostává se k nám prostřednictvím nepřerušeného předávání od mistra k žákovi a jako jediná si také uchovala obraz Velké Bohyně coby nejvyššího zdroje síly.
Nic se nevyrovná výbušné energii vytvářené v těle ryzí touhou. Po tisíciletí adepti tantry využívají tuto sílu jako prostředku k dosažení vrcholů mystického života. Energie živené vášní jsou využívány jako palivo pro vnitřní oheň, jenž spaluje samolibé vnímání mysli.
Autor, mistr zenového buddhismu a tantry, zde představuje stručné, avšak expanzivní meditace pro překonání rutiny navyklých způsobů a pro směřování k autentickému životu s druhými i se sebou samými.
Ezoterické techniky určené ke hledání božství obvykle zůstávají světu utajené - přechovávané v klášterech pouze pro ty nejasketičtější praktikující.