Spandakárika, "Tantrická píseň božské pulzace" je považována za dílo, jež předal přímo pán Šiva světci Vasuguptovi na hoře Kailás. Vasuguptův žák, světec Kšémarádža, nazývá ve svém komentáři těchto dvaapadesát veršů srdcem Mahámudry (Velkého kosmického gesta).
Ezoterické techniky určené ke hledání božství obvykle zůstávají světu utajené - přechovávané v klášterech pouze pro ty nejasketičtější praktikující.
Autor, mistr zenového buddhismu a tantry, zde představuje stručné, avšak expanzivní meditace pro překonání rutiny navyklých způsobů a pro směřování k autentickému životu s druhými i se sebou samými.
Tantrismus je jedinou starobylou filozofií, jež přežila veškeré dramatické historické otřesy, invaze a vlivy, a dostává se k nám prostřednictvím nepřerušeného předávání od mistra k žákovi a jako jediná si také uchovala obraz Velké Bohyně coby nejvyššího zdroje síly.
