Kniha se zabývá překotným vývojem žurnalistické profese v letech 1989 až 1994. Samotný příběh české novinařiny začíná již „přestavbovým prologem“, v němž se popisuje dosavadní tradice žurnalistiky, tedy nejen oficiální proud ve státem a stranou dozorovaných médiích, ale i sílící tradice samizdatová či exilová.
Vítek nemá úplně dobré vztahy se svým otcem. Dobře ale ví, jak by zareagovaly úřady, kdyby se o něj alespoň trochu nestaral.
Uznávaný novinář David Klimeš pojmenovává v aktuální a potřebné knize některé z nejzávažnějších problémů dnešního Česka. Čtivě napsanou knihu doplňují doslovy osmi předních českých ekonomů, sociologů a dalších osobností.
Jak fungovala propaganda a cenzura v mediálním prostředí pozdně normalizačního Československa? Kde si oficiální konsenzus v autoritativním státě vynucovala represe a kde se stačilo spolehnout na jemnější donucovací prostředky?
Šimon Pánek je výrazná osobnost veřejného života a humanitární manažer. Knižní rozhovor představuje obě roviny jeho celoživotní práce a od konkrétních životních situací se dostává k obecnějším, nadčasovým problémům.
„Jedno mužstvo tvrdě bránilo, aby si vymohlo prodloužení. Druhé cítilo naději na rychlé vítězství a bylo v útoku.“ Popis sportovního utkání? Nikoliv. Takto noviny psaly v roce 2008 o prezidentské volbě. Je to špatně, protože chtějí být příliš zábavné? Nebo dobře, protože tak zpřítomňují čtenáři složité politické postupy?
Slovem i obrazem nám autor připomene cestu komplikované volby prezidenta v roce 2002–2003, a dále chronologicky vždy z každého roku vybírá ty nejzásadnější události. Připojuje samozřejmě stanovisko prezidenta k danému tématu, vybírá jeho nejvýraznější vyjádření a nechybí ani kritické hodnocení autora.