Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou?
Esejisticky laděná próza, monolog ústavního právníka, bývalého sociálního demokrata a vcelku slabošského intelektuála. Autor zde, podobně jako v dalších svých knihách, opět klade radikálně skeptické otázky, které znepokojují.
Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem.
Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.
Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.
Oba texty vznikly na objednávku divadla Dogma ve slovenském Trenčíně. Od začátku jsem věděl, že je píšu pro divadlo, a tak jsem s nimi i zacházel. Vlastně to celé byla šťastná souhra náhod a ve výsledku inspirovaná a radostná práce.
Mathias s Marií jsou úspěšní němečtí lékaři, šťastní manželé. K tělu si pouštějí pouze to, co chtějí. Z Evropy bez hranic těží pouze výhody; pokud si usmyslí, dokáží mezi sebou a okolím postavit nepropustné bariéry, mají na to prostředky. Pro oba se vše mění ve chvíli, kdy Maria odjíždí na misi Lékařů bez hranic do afrického Čadu.
Juháse, syna mladého slovenského dělníka a zpovykané Jihočešky, proklely otcovy zlostné spermie: „Martin Juhás nebude odbojový, ale odbojný. Martina Juháse nebude pohánět vztek, ale vztekání.
Druhá próza autora úspěšného debutu "Slabost pro každou jinou pláž", který získal cenu Magnesia Litera 2007. Láska se rodí v křečích, nekonečně dlouho, pomalu. Rodí se od té doby, kdy se narodíme my. Někdy se nestihne narodit, do smrti. Málokdo se okamžitě naučí něco, co nikdy neviděl.
Jak vypadá humanistický tanec v rozvalinách koncentračního tábora? Je láska výrazem touhy stát se bordelmamá celého světa? Jsme štastni, když nekonečně dlouho odpočíváme na pláži demokracie? – A proč, když se podíváme kolem sebe, vidíme jen proudy aut?