Ve vísce i v podhůří zvířátka zažívají spoustu zajímavých příhod… Stejně jako v malebné krajině, která se nachází v blízkém okolí. Teď je můžete sdílet s nimi. Ropucha Oleandra smutní, že nemůže být zakletou princeznou. Upovídaný svišť Bertík najednou utichne.
Ve své jedenácté básnické sbírce Hana Karolina Kobulejová osobitě otevírá náměty, jež jsou základem jejího poetického cyklu. Vytvořená elipsa dává šanci sledovat pouť slunečního paprsku, který umožňuje známá zátiší spatřit nově.
Víte, co dělají v noci světlušky? Proč si páv povídá se pstruhem? Jak se dá setkat se zpívajícím jezevcem? A co se děje, když se medvíďata nechtějí ukládat k zimnímu spánku, ale místo toho se rozhodnou skotačit?
Hana Karolina Kobulejová otevírá čtenářům dveře do svého osobitého světa, v němž se hmatatelné proplétá s cítěným a blízkost dvou lidí je mnohem spíš tušenou nadějí, než něčím nezpochybnitelným či daným, a to i přesto (nebo snad právě proto), že autorčina vnímavost koření hluboko v duši.
Bajky z pole i tůňky vás, podobně jako v předcházející knížce Bajky z lesa i louky, zavedou do světa zvířátek tak, jak ho ještě neznáte. V deseti příbězích na vás čeká mnoho překvapujících situací, se kterými se potýkají a vždy je důmyslně vyřeší. Setkáte se s včeličkou, která létala tak pomalu, že nestíhala svůj roj.
V pořadí již pátá básnická sbírka osobité autorky, jejíž tvorba je charakteristická hrou s významy a zaujetím pro abstraktní povahu lidské existence. Výjimečnost poezie spočívá právě v tom že se díky ní můžeme nechat unášet do světa ve světě
