V pořadí již pátá básnická sbírka osobité autorky, jejíž tvorba je charakteristická hrou s významy a zaujetím pro abstraktní povahu lidské existence. Výjimečnost poezie spočívá právě v tom že se díky ní můžeme nechat unášet do světa ve světě
Hana Karolina Kobulejová otevírá čtenářům dveře do svého osobitého světa, v němž se hmatatelné proplétá s cítěným a blízkost dvou lidí je mnohem spíš tušenou nadějí, než něčím nezpochybnitelným či daným, a to i přesto (nebo snad právě proto), že autorčina vnímavost koření hluboko v duši.