Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M.
Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14. XII. 1946: Původně byla to technika úmyslné formace, koncentrace, která vynucovala obraznost myšlenkovou.
Další svazek Sebraných spisů obsahuje úplný text knihy, za niž Patočka obdržel v roce 1964 od Československé akademie věd titul doktora věd (Dr. Sc.). Monografie staví Aristotela do souvislosti vývoje pojmu pohybu od presokratiků až po vznik moderní vědy, kdy je Aristotelés vystřídán Galileem.
Faksimile samizdatové publikace "Jan Patočka. První skica k podobizně", kterou v roce 1977 vydal Jan Vladislav v edici Kvart. S pomocí Patočkových příbuzných a přátel shromáždil Patočkovy texty vztahující se k chartě 77 a písemné reakce domácích i zahraničních osobností na jeho tragický skon.
Druhý svazek třetí části tematického souboru fenomenologických spisů Jana Patočky, tedy druhý svazek textů k fenomenologii, které autor nepublikoval, obsahuje studie, náčrty přednášek, přípravné poznámky a fragmenty nalezené v pozůstalosti z 50. – 70. let 20. století.
Jádro Lovaňských přednášek tvoří výklad tří významných příspěvků k rozvoji moderního vědeckého myšlení, na jejichž vzniku se podílelo prostředí českých zemí. Jde o Keplerovu astronomickou fyziku, Komenského projekt univerzální výchovy a Bolzanovo vědosloví. Spojnicí mezi těmito koncepcemi je ideál sjednoceného vědění.
Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).
Stati k filosofické problematice umění.
První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939–1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality