Rozsahem nevelká kniha, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje na samé hranici poezie, patří v nejlepším slova smyslu k typickým dílům Jona Fosseho, laureáta Nobelovy ceny za literaturu (2023).
V tvorbe svetoznámeho nórskeho dramatika a spisovateľa Jona Fosseho (nar. 1959) sa diela zaraďované do úseku literatúry pre deti zakaždým, aj za hranicami Škandinávie, hodnotia ako mimoriadne presahové, ako majúce schopnosť prehovárať na viacerých úrovniach bez obmedzení v podobe veku čitateľa či prílišnej ohraničenosti témy.
Jon Fosse (1959) sa v súčasnej svetovej literatúre presadil najmä ako dramatik a prozaik, v Nórsku však neodmysliteľne patrí medzi najuznávanejších autorov aj v oblasti poézie. K básnickej forme má blízko v celej svojej tvorbe; citeľná afinita k lyrickému žánru výrazne dotvára svojráz jeho drám i próz.
Jon Fosse je najhranejším nórskym dramatikom po Henrikovi Ibsenovi a v súčasnosti najhranejším európskym dramatikom. Je úspešným autorom románov, zbierok básní či esejí, už dlhšie sa však venuje iba písaniu pre divadlo.
Může člověk pochopit osud svých nejbližších, když už jsou jenom ozvěnou ve vzpomínkách?
První díl trilogie vyšel pod názvem Mámení. Druhá část trilogie jednoho z nejpozoruhodnějších norských autorů pokračuje ve vyprávění nadčasového příběhu mladých milenců a čerstvých rodičů. Asle a Alida utíkají z Bjorgvinu, jak se kdysi jmenoval přístav Bergen.
Kritikmi vyzdvihovaná trilógia Jona Fosseho Bdenie (2007), Sny Olavove (2012) a Na sklonku dňa (2014), krorá má svoje pevné miesto v nórskej literárnej histórii už dnes, je lyrickým rozprávaním o dvoch mladých milencoch, Aslem a Alide, a ich alegorickej ceste po západnom Nórsku.
Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjorgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě, jež se narodí co nevidět, a jeden druhého.
Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt.