Předtucha hraničící s jistotou, že kolem Misato k něčemu dojde... Satoru a Jaširo pronásledují auto patřící Potravinám Širatori. Po cestě vedou rozhovor, který působí jako povídání otce se synem... Pak ale Satoru udělá něco, kvůli čemu atmosféra v autě zhoustne. A Jaširo vysloví větu: „Tohle není moje auto.“ Satoru neví, jak takové sdělení uchopit.
Satoru byl zatčen a něco spustilo další smyčku, ve které se potřetí vrátil do roku 1988. Při vzpomínce na selhání v předchozím průchodu smyčkou se zařekne, že tentokrát už Hinazuki zachrání. Spolu s tehdejšími přáteli, Kenjou a Hiromim, spouští záchranný plán. Jeho bezhlavé konání však vzbudí čísi podezření. Ten kdosi je... Kenja.
Den po svých narozeninách Hinazuki zmizela. Satoru tedy selhal ve snaze o její záchranu. Po cestě domů zahlédne, jak Hinazukina matka odhazuje do koše její věci. A v pytli na odpadky jsou nedopletené rukavice – dárek pro Satorua, který mu už Hinazuki nestihla předat. Když ho zavalí pocit strachu a zoufalství, dá se do běhu. V tu chvíli se vše propadne do tmy.
Smrt Satoruovy matky spustila smyčku, v níž se vrátil o 18 let do minulosti. Ve svém dětském těle se setkal s žijící a usmívající matkou, se svými dětskými přáteli a také s dívkou, které se měla stát obětí série vražedných únosů, Kajo Hinazuki.
Devětadvacetiletý Satoru by se chtěl stát uznávaným tvůrcem mangy, ale protlouká se jako poslíček s pizzou. Jeho život by byl zcela obyčejný, kdyby neměl nekontrolovatelnou schopnost cestovat v čase. Jednou se jeho dospělé vědomí vrátí hluboko do minulosti – a Satoru se ocitne ve svém jedenáctiletém těle.