Předtucha hraničící s jistotou, že kolem Misato k něčemu dojde... Satoru a Jaširo pronásledují auto patřící Potravinám Širatori. Po cestě vedou rozhovor, který působí jako povídání otce se synem... Pak ale Satoru udělá něco, kvůli čemu atmosféra v autě zhoustne. A Jaširo vysloví větu: „Tohle není moje auto.“ Satoru neví, jak takové sdělení uchopit.
Díky pomoci Jaširoa a Saturuovy matky byla Hinazuki umístěna do babiččiny péče. S vyřešením případu si Kajo i Satoru oddychnou, ale po debatě s Kenjou si uvědomí, že tím únosy nekončí. Hinazuki, Hiromi, Nebojsa... Tak se Satoru rozhodne. Díky tomu, že znám budoucnost, je dokážu zachránit. Jenže pak se nebudu moci vrátit do svého roku 2006.
Satoru byl zatčen a něco spustilo další smyčku, ve které se potřetí vrátil do roku 1988. Při vzpomínce na selhání v předchozím průchodu smyčkou se zařekne, že tentokrát už Hinazuki zachrání. Spolu s tehdejšími přáteli, Kenjou a Hiromim, spouští záchranný plán. Jeho bezhlavé konání však vzbudí čísi podezření. Ten kdosi je... Kenja.
Den po svých narozeninách Hinazuki zmizela. Satoru tedy selhal ve snaze o její záchranu. Po cestě domů zahlédne, jak Hinazukina matka odhazuje do koše její věci. A v pytli na odpadky jsou nedopletené rukavice – dárek pro Satorua, který mu už Hinazuki nestihla předat. Když ho zavalí pocit strachu a zoufalství, dá se do běhu. V tu chvíli se vše propadne do tmy.
Smrt Satoruovy matky spustila smyčku, v níž se vrátil o 18 let do minulosti. Ve svém dětském těle se setkal s žijící a usmívající matkou, se svými dětskými přáteli a také s dívkou, které se měla stát obětí série vražedných únosů, Kajo Hinazuki.
Devětadvacetiletý Satoru by se chtěl stát uznávaným tvůrcem mangy, ale protlouká se jako poslíček s pizzou. Jeho život by byl zcela obyčejný, kdyby neměl nekontrolovatelnou schopnost cestovat v čase. Jednou se jeho dospělé vědomí vrátí hluboko do minulosti – a Satoru se ocitne ve svém jedenáctiletém těle.