1. díl obsahuje relativně úplný soubor nejstarší experimentální poezie Ladislava Nebeského; zahrnuje sbírku Nehra (jako celek nepublikovanou), řadu různorodých cyklů básní a poetických konstelací. Mnohé prozrazují autorovo matematické vzdělání, zvlášť zřetelné je to u binárních básní, které byly v 60.
V 90. letech byl Ladislav Nebeský fascinován myšlenkou, že zdrojem poetického zážitku mohou být i mezery, prázdno, různé způsoby čtení neviditelného. V básních tohoto svazku jsou viditelná písmena vodítkem k odhalení písmen neviditelných, napsané je oporou pro čtení nenapsaného, chybějícího. Autor ukazuje, že je mnoho způsobů, jak to udělat.
Básně tohoto svazku názorně dokládají oblíbenou tezi, že experimentální poezie je rozkročena mezi literaturu a výtvarné umění. Po roce 2010 Ladislav Nebeský volně navázal na svoji původní myšlenku binárních básní a vypracoval nové, zcela originální konstrukční principy.
Výrazným mezníkem v básnické tvorbě Ladislava Nebeského je kniha Bílá místa, která je založena na představě čtení neviditelných slov. Když tuto představu přijmeme, proč bychom nepřijali také představu čtení slov za hranicemi stránky?
Vytvářením zdánlivě prázdných míst odkrývá Ladislav Nebeský zcela unikátní rozměr textu a nové možnosti jeho vnímání.