Podle slov autorova syna spisovatele Milana Kundery není zajímavým ani tak text sám, ale okolnosti, za nichž se zrodil. Bylo to za první světové války někde na ruském východě blízko bojiště. Vznikla tam tehdy malá armáda, složená z českých zajatců, takzvané české legie, odhodlané bít se proti Rakousku za českou samostatnost.
V druhém svazku Různých řečiští pokračuje Ludvík Kundera v "portrétování" přátel (Jánuš Kubíček, J. M. Tomeš, Jan Grossman, Ivan Slavík, František Foltýn, Ida Vaculková...), více se však přiklání ke svérázným fejetonům. Na závěr se vrací tam, kde běžné memoáry obvykle začínají: do dětství a jinošství.
Ludvík Kundera napsal "memoáry", nikoli však "od dětství po stáří", ale podle svého milovaného principu Náhody. O svém postupu mluvil jako o řečišti, o řečištích paměti. Vznikla "Různá řečiště. Portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty / 1936-2004".
Návštěvníci jižní Moravy uvítají publikaci, která umožňuje seznámení s nepřeberným množstvím zajímavých míst, měst, zákoutí, hradů i zámků, jeskyní rázovitých vesniček a s lidmi, kteří tu žijí.
Lapidární titul sbírky Sny též je výrazem Kunderova umění říci stručně přemnohé. Je to telegrafická konfese, přímo až archetyp, ale je to také osobité heslo. Je to titul zdůvěrňující i naléhavě výzvový. Ostatně poezie Ludvíka Kundery byla a je vždy ráda intimní stejně jako bezprostředně apelativní.
Výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od I. svazku Spisů L. K.
