Ludvík Kundera napsal "memoáry", nikoli však "od dětství po stáří", ale podle svého milovaného principu Náhody. O svém postupu mluvil jako o řečišti, o řečištích paměti. Vznikla "Různá řečiště. Portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty / 1936-2004".
V druhém svazku Různých řečiští pokračuje Ludvík Kundera v "portrétování" přátel (Jánuš Kubíček, J. M. Tomeš, Jan Grossman, Ivan Slavík, František Foltýn, Ida Vaculková...), více se však přiklání ke svérázným fejetonům. Na závěr se vrací tam, kde běžné memoáry obvykle začínají: do dětství a jinošství.