Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882–1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Popisuje Fillovu jedinečnou sbírku čínského umění a přibližuje její vznik.
V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav.
Publikace přibližuje spletitý životní příběh umělce Vojtěcha Chytila (1896–1936) a vznik jeho sbírek moderní čínské tušové malby, starého čínského umění, stejně jako tibetského a japonského umění.
Publikace objasňuje širší kontext rituálních zvyklostí spojených s uctíváním zemřelých předků v Číně a pojednává o žánru formálních a neformálních portrétů předků, volně kombinujících některé rysy typických „obrazů předků“ se zvyklostmi světské figurální malby či dokonce literátské malby, v souvislosti s konvolutem dvaceti jedna neformálních