Kniha se věnuje poválečné tvorbě českého malíře, sochaře a teoretika Emila Filly (1882–1953) a jeho vztahu k čínskému umění a komunistické ideologii. Popisuje Fillovu jedinečnou sbírku čínského umění a přibližuje její vznik.
V listopadu 1951 bylo v Národní galerii založeno oddělení orientálního umění, jehož přednostou se krátce nato stal indolog Lubor Hájek. V průběhu následujících desetiletí se v jeho sbírkách podařilo shromáždit přes deset tisíc předmětů asijského umění a představit je na desítkách krátkodobých výstav.