Dům dýmu je soubor básní v próze, na němž autor pracoval v závěrečných letech svého života a která patří nepochybně k vrcholům jeho lyriky. Skládá mozaiku znepokojivé obraznosti, prolamující se jednou do rozsáhlých reminiscenčních partií, jindy do krajiny úzkostných, existenciálně laděných vizí.
V noci na 7. dubna roku 1958 se shodou několika příznivých okolností uvádí do zvláštního transu. Píše zcela automaticky devět stran textu, v němž se prosazuje nová syntax, podivné neologismy, groteskní deformace gramatických pravidel a zvláštní ostinátní rytmus. Ve třech následujících nocích pokračuje v psaní dalších asi padesáti stran.
Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971–2016. Milan Nápravník (1931–2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař.
Monografie zpřístupňuje výbor deseti textů Milana Nápravníka z let 1978 až 2016. Čtenář si tak udělá představu o zaměření esejisticko-kritického díla surrealistického autora, které je českému publiku v úplnosti dosud neznámé. Název knihy postihuje jednu z otázek, které Nápravník učinil předmětem svého zkoumání: Nebyl pud k moci původně pudem ke slasti?
Soubor textů básníka a výtvarníka Milana Nápravníka (1931): sedm básnických cyklů a tři cykly prozaické. Stejně jako surrealistické protokoly Na břehu vznikaly Básně, návěstí a pohyby jako „mimovědomá výpověď o procesuálním, aleatorickém a cyklickém stavu světa“, jak autor sám svou metodu pojmenoval
