Počínaje 18. stoletím až do dnešních dní lidem západního světa v rozhodující míře splývá idea svobody s liberalismem. V prostředí české společnosti se tak s mimořádnou intenzitou dělo v několika zlomových dějinných momentech 20. století – v roce 1918 či v roce 1989.
V jednom zo svojich textov Savigny formuluje programovú tézu právnej vedy: „Každý vek ľudí je nutné si predstaviť ako pokračovanie a rozvoj všetkých minulých čias… Žiadny vek nevytvára svoj svet svojvoľne, ale robí to v nerozlučnom spoločenstve s celou minulosťou. Potom musí každý vek niečo uznávať ako dané.
Neměly by se psát dvoje dějiny, jedny politického a morálního jednání a druhé politického a morálního teoretizování, protože nebyly ani dvě minulosti, jedna naplněna jen činy a druhá jen teoriemi.
Právne hodnoty a právne kategórie (spravodlivosť, sloboda, moc, pravda, sudca a jeho nezávislosť a nestrannosť, najmä v hraničných situáciách atď.) sú prítomné v literatúre (románe, dráme, poviedke, poézii, aforizme, anekdote, detektívke atď.), v architektúre, filme, hudbe či výtvarnom umení. Otázka teda znie: v čom spočívajú rozdiely a podobnosti vedy a umenia?
Poté, co v roce 2013 vědci v CERNu v Ženevě experimentem potvrdili existenci bosonu, elementární částice, jejíž existenci předpověděl a ve fyzikální teorii popsal v roce 1964 britský teoretický fyzik Peter Ware Higgs, byla autoru teorie bosonu udělena Nobelova cena za fyziku – nejdříve se musel zrodit pojem bosonu, abychom jej v urychlovači elementárních částic
Publikace reflektuje klasickou systematiku filosofie. Mezi ontologické otázky práva řadí zejména problematiku důvodu platnosti práva čili napětí mezi právem přirozeným a pozitivním, dále zkoumání jeho účelů, jakož i základních stavebních kamenů utvářejících jeho strukturu (tj. právních norem a právních principů).
Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplínou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje.
V spoločenských vedách sme svedkami prístupu založeného na redukcionizme, na viere v možnosť vyhnúť sa namáhavému a zložitému pohybu v myšlienkových póloch, v možnosť dospieť v sociálnych teóriách k fundamentálnym vysvetleniam založeným na jedinom východisku, na jedinom princípe. Autorovým cieľom je polemizovať s týmto úsilím.
Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplinou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje.