Kniha Společné obrazy představuje tematicky široce pojaté proměny literární kultury východních Čech v období po roce 1989.
Kniha ukazuje přednostní zájem Petra Posledního o tři vzájemně propojené oblasti literární komunikace.
V publikaci se zabýváme životem a dílem Josepha Conrada, anglického prozaika polského původu Na rozdíl od jiných monografií spatřujeme v jeho emigraci, kdy si za umělecký jazyk zvolil angličtinu, podnětný příklad překročení bariér národního myšlení, přehodnocení polské romantické tradice a začlenění se do cizí literární kultury.
Jestli se někdy pustí do autobiografického vzpomínání Jaromír Jágr, nikoho nepřekvapí, že Ariadninou nití propojující sled jeho vyprávění bude hokej: kde žil, o čem přemýšlel, co se dověděl o sobě, jaké lidi potkával – všechno (nebo skoro všechno) bude zřejmě nějak souviset se sportem, v němž vynikl.
Bohemista, polonista, literární historik a univerzitní učitel Petr Poslední si v době covidových restrikcí krátil čas psaním "mikrofejetonů" – osobních a osobitých úvah a postřehů rozestřených přes široké pole jeho zájmů: literatura, věci veřejné (obou "jeho" zemí, Česka i Polska), hudba, zážitky z cest a ze setkání, každodennost velká i malá,
… Nesnažíme se nastínit novou teorii. Pouze pozorně čteme časopisecké příspěvky, posuzujeme kompozici jednotlivých čísel nebo ročníků, zamýšlíme se nad významovými a stylistickými posuny původních děl v českém prostředí.