Rozsáhlý román známého písničkáře je svým obsahem, stylem i celkovým vyzněním dílem v současné české próze zcela ojedinělým. Vpravdě postmoderní próza, pracující s nesčetnými citáty, aluzemi, persiflážemi a pastišemi, je zdrcujícím šklebem nad českou dobou předlistopadovou, těsně polistopadovou i současnou.
Na novém albu zve Vladimír Merta na procházku po svém téměř půlstoletém repertoáru od konce šedesátých let až po současnost. Mezi nikdy studiově nenatočenými písněmi se tak vedle sebe objevily prastará lyrická Tvoje vlasy ne z roku 1967, čundrgrundová jazzbluesová Milenka Štěstěna a Milenec neskutečna z poloviny 70.
První souborné a autorizované vydání písňových textů Vladimíra Merty (* 1946) přináší na tisíci tiskových stranách zpívanou poezii jedné z nejvýznamnějších osobností českého písničkářství.
Druhé album Vladimíra Merty, významného představitele našeho městského písničkářství, má zajímavý osud. Jeho první deska, kterou natočil během studií v Paříži v roce 1968, se domů jen pašovala. K nabídce na vydání druhého (prvního domácího) alba přistoupil pečlivě, vybral 11 písní a v únoru 1970 je natočil.
Monografie pojednává o hudbě ve filmu jevu éterickém, pomíjivém a neuchopitelném slovy. Dnešní technologie filmového záznamu se neustále vyvíjejí, ale všichni tvůrci stále řeší odvěké otázky: Proč znovu a znovu skládat hudbu ke stále unifikovanějším filmům? Mluví režisér a skladatel stejnou řečí?