Monografie pojednává o hudbě ve filmu jevu éterickém, pomíjivém a neuchopitelném slovy. Dnešní technologie filmového záznamu se neustále vyvíjejí, ale všichni tvůrci stále řeší odvěké otázky: Proč znovu a znovu skládat hudbu ke stále unifikovanějším filmům? Mluví režisér a skladatel stejnou řečí?
Na novém albu zve Vladimír Merta na procházku po svém téměř půlstoletém repertoáru od konce šedesátých let až po současnost. Mezi nikdy studiově nenatočenými písněmi se tak vedle sebe objevily prastará lyrická Tvoje vlasy ne z roku 1967, čundrgrundová jazzbluesová Milenka Štěstěna a Milenec neskutečna z poloviny 70.
Druhé album Vladimíra Merty, významného představitele našeho městského písničkářství, má zajímavý osud. Jeho první deska, kterou natočil během studií v Paříži v roce 1968, se domů jen pašovala. K nabídce na vydání druhého (prvního domácího) alba přistoupil pečlivě, vybral 11 písní a v únoru 1970 je natočil.