Ve vzpomínkách devadesátiletého Jana, které si autor z části vymyslel a zčásti pobral ze skutečného života, píše o Janově obdivu a lásce k šumavským lesům a lidem. Stařec Jan medituje o lidské víře v Boha, má rád staré borovice a vzpomíná na rozporuplnost života ve dvacátém století, v němž lidstvo prožilo dvě světové války a holokaust.
Autor uvažuje o dialogu jako způsobu rozumné komunikace mezi lidmi, vedoucí k vzájemnému porozumění a udržení dobrých vztahů jak mezi jednotlivci, tak i mezi skupinami či národy. V úvahách o dialogu pronikneme postupně okolím či pozadím jevu. Tvoří je zlo a násilí a jemu opačná touha po dobru a spravedlnosti a lásce.
Na stránkách vzpomínek se střídají příběhy z různých dob mého života. Jsou z doby učednické, pak z dob vandrovnických. Některé zachycují dobu zrání. Všechny stránky však prostupuje dech stáří, vanutí ducha. Přemýšlím o závěrečné části životního příběhu, který je obklopen radostí i bolestí, zápolením o dobro v tom podivně složitém světě.
Zvedl se milostný závan větru, v dálce nad polesím kolem Kvildy a Borových Lad posbíral vůni rašelinišť a jeho dech oživil celé Pošumaví. I moje srdce jako by čekalo na ten životodárný vánek nevýslovné radosti přírodních sil, naprosto nezávislých na lidské vůli a usilování.
Knížka drobných povídek a textů z totalitních let nacismu a komunismu připomíná atmosféru této složité doby, ve které se ztrácely staré hodnoty lidství a práva. Povídky spadají do období od heydrichiády až po sedmdesátá léta dvacátého století.
Autor Vladimír Sattran líčí v knize Hora Gimo složitou cestu k objevu rudního ložiska . Kniha byla napsána v sedmdesátých letech a je obrazem nesouhlasu a touhy po svobodě v době normalizace.Hora Gimo je symbolem snahy po uskutečnění lidského díla.a zároveň snem o svobodě, o čisté lásce a o víře, že ponížení lidí za doby normalizace jednou skončí.
Myslím, že zůstaneme s Kotetem přáteli do smrti. Už se asi nevrátím do Tamleltu a nebudu jezdit kolem vysychající Atšány. Někde na samém dně srdce mám však jistotu, že bych v Kotetově království, s jeho ovcemi a kozami, s jeho velkou rodinou a dospělými syny, s jeho dvěma osly a velbloudy, mohl žít, kdyby, jak se říká u nás, už ani na sůl nebylo.