Už vám někdy váš pes řekl, že by chtěl být psem kapesním? Víte, proč mu často vadí povel „sedni“? A tušíte, proč by měl mít každý zlobivý pes mobil? V této knížce ale nejde jenom o psí kratochvíle. Objevíte v ní spoustu dalších legračních podivností k zamyšlení. Jak by se kupříkladu měl správně jmenovat krokodýl, tučňák nebo plameňák?
Mají dobré srdce, a tak když mají pocit, že někdo v jejich okolí potřebuje pomoc, vrhají se do toho po hlavě. Bohužel, každá jejich snaha se vždycky nějak zvrtne, a proto místo pochval sbírají Michal s Fildou spíše černé puntíky.
KONEČNĚ SE VÍ, proč nesmí hrát King Kong ping-pong, proč si leju na kštici plnotučnou hořčici, proč slon nikdy nezamyká, kolik lží se vejde do lžíce, co na mě řve nejnovější mobil nebo proč se holky líčí…
Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč.
„Ani psa, ani kočku! Nechci mít plný dům chlupů!“ oznámila rozhodně maminka Humplíková dceři Týně. „A na papouška taky zapomeň!
Víte, co se děje ve městě, které jste rozbořili svou počítačovou hrou? Já z toho města jsem. Pojďte tam se mnou.
Jak chtěl být Honza peciválem Je to lákavé, stát se peciválem! Vyvalovat se na peci, hřát se a cpát se vším, co maminka přinese až pod nos… Jenže pecí ubývá. A kde je pec a v ní oheň, tam bývá obvykle poblíž i čert, protože oheň je čertovou nejmilejší hračkou. A domluvit se s čertem, to jde po dobrém hodně těžko!