Už vám někdy váš pes řekl, že by chtěl být psem kapesním? Víte, proč mu často vadí povel „sedni“? A tušíte, proč by měl mít každý zlobivý pes mobil? V této knížce ale nejde jenom o psí kratochvíle. Objevíte v ní spoustu dalších legračních podivností k zamyšlení. Jak by se kupříkladu měl správně jmenovat krokodýl, tučňák nebo plameňák?
Mají dobré srdce, a tak když mají pocit, že někdo v jejich okolí potřebuje pomoc, vrhají se do toho po hlavě. Bohužel, každá jejich snaha se vždycky nějak zvrtne, a proto místo pochval sbírají Michal s Fildou spíše černé puntíky.
Baf a Bubu, průšviháři, uprchli ze strašidlácké školy, v níž měli spoustu malérů. Strašení jim nešlo, ani je nebavilo. „Nemehla!“ zahřímal strašmistr Uí, ředitel strašidlácké školy. „Ani myši nedokážete nahnat strach! To bych ji dřív naučil žonglovat dělovou koulí!
Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč.
Čaroděj Honzula byl dobrák. Když za ním někdo přišel s nějakým trápením, nafoukl svůj vykotlaný dub tak, že v něm už žádná starost nevypadala nepřekonatelně velká. Jen se zajícem Ondřejem se Honzulovi kouzla nedařila. Z nejvyjukanějšího zajíce se stal zajícem nejnafoukanějším a považoval se za tak velké zvíře, až se z něj stal velbloud!
Po oblíbených sbírkách bláznivých básniček Pes nám spadla a Kouká roura na kocoura přichází autorská dvojice Miloš Kratochvíl a Eva Sýkorová Pekárková s novinkou Nevěřte slepicím. Knížka opět hravě a s fantazií nabízí básničky k zasmání i k zamyšlení, k překvapení i k úžasu, jaké souvislosti se dají ze stavebnice slov poskládat.
Jejda a Helemes jsou podařená dvojka!
Otevíráte česko-slovenskou učebnici dermatovenerologie, která dosud v tomto rozsahu v našich zemích nikdy nevyšla. Cílem autorského kolektivu bylo proto vytvořit základní učebnici, která bude pokrývat celou šíři oboru dermatovenerologie.
Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč.
KONEČNĚ SE VÍ, proč nesmí hrát King Kong ping-pong, proč si leju na kštici plnotučnou hořčici, proč slon nikdy nezamyká, kolik lží se vejde do lžíce, co na mě řve nejnovější mobil nebo proč se holky líčí…
Kniha s malým divadélkem Snad každý kluk a holčička si někdy přeje stát se pohádkovým hrdinou. V téhle knížce na vás čeká celé pohádkové království!
V Kouzelné školce se neustále něco děje, protože František je podnikavý skřítek a Fanynka si s ním v ničem nezadá. Je tu také děda Láďa, Majda, Michal a další dospělí kamarádi, vždycky ochotní přečíst pohádku, vymyslet hru nebo jinou zábavu. A tak je tady celý rok, od jara až do zimy, pěkně živo a veselo.
„Ani psa, ani kočku! Nechci mít plný dům chlupů!“ oznámila rozhodně maminka Humplíková dceři Týně. „A na papouška taky zapomeň!
Taky znáte ten pocit, když nesete domů vysvědčení a víte, že pochvalu za něj nedostanete?
Michal Souček a Filip Fialka jsou už známé firmy. Ve svém čtvrtém dobrodružství se rozhodnou, že se stanou skauty. Ovšem ne jen tak ledajakými, ale moderními skauty- survivory, kteří dokážou přežít v divočině jen s kápézetkou.
Víte, co se děje ve městě, které jste rozbořili svou počítačovou hrou? Já z toho města jsem. Pojďte tam se mnou.
Básničky spisovatele Miloše Kratochvíla se těší už dlouhá léta velké oblibě u dětí. Učí se je ve škole, chodí s nimi na recitační soutěže a na besedách je s chutí recitují samotnému autorovi. Proto Mladá fronta po úspěšném výboru jeho dětské poezie Pes nám spadla vydává výbor další, tentokrát sestavený samotným autorem.
Jedenáct humorných říkanek o pejscích potěší a pobaví děti, rodiče a všechny psí kamarády.
Prudký rozvoj vědy v devatenáctém století vyostřil polarizaci filosofického myšlení. Z jedné strany byla věda nekriticky glorifikována jako jediný způsob nabývání pravdivého poznání, z druhé strany byla kritizována za to, že neproniká k podstatě skutečnosti. Francouzská epistemologie počátku 20. století toto dilema překonává.