Bětka má ráda všechna zvířata, ale v zoo si nejvíc legrace užije s Fančou, malou orangutaní slečnou. Když jednoho dne rozdováděná opička vyvede další z nekonečné řady malérů a dostane snad po sté vyhubováno, rozhodne se utéct k cirkusu. Celá zoologická zahrada je rázem na nohou, ale po Fanče jako by se slehla zem.
Zuzce je deset, má ráda balet a nemá ráda kočky. Ovšem až do chvíle, kdy potká na výletě na Kašperk opuštěné černé kotě. Je tak roztomilé!
Hance je třináct a psy si raději vždycky držela od těla. Jenže pokud chce zapůsobit na Patrika, který chodí pomáhat do psího útulku, bude muset svůj strach překonat. A tak sebere veškerou odvahu a přihlásí se také jako dobrovolnice. Od kotců se drží raději dál a zpočátku jí tato taktika celkem prochází.
Lachtánek Tonda je pěkný nezbeda. Nechce poslouchat svou mámu ani ošetřovatele a s ostatními lachtany si nerozumí. Nakonec si usmyslí, že ze zoo odejde a bude žít na volném moři. Když pozná podivína Standu, kterého považuje za námořníka, věří, že s jeho pomocí se k moři dostane. Netuší ale, že Standa má jiné úmysly.
Po rozvodu rodičů se Bára s matkou přestěhuje na venkov a přijde tak o možnost navštěvovat milovaný jezdecký oddíl. Na místním statku sice chovají koně, ti jsou však staří, a mladí koně, kteří tu žijí, mají s lidmi špatné zkušenosti. Kateřina, jež útulek vede, se jim snaží prožité trápení vynahradit a nechává jim svobodu včetně toho, že je nesedlá.