Alfred (Fredy) Hirsch, narozen roku 1916 v Cáchách, byl židovský pedagog a sportovec. Po nástupu nacistů k moci prchá do Prahy, začleňuje se zde do sionistického mládežnického hnutí a brzy se stává ústřední postavou práce s mládeží. Po obsazení Prahy Němci pomáhá co nejvíce dětí dostat z Československa do bezpečí.
Tento svazek uzavírá šestidílnou sérii Motýli a housenky střední Evropy, vydávanou Nakladatelstvím Academia od roku 2007. Je do něj zařazeno zbývajících jedenáct čeledí. Všechny druhy nalezené v Česku a na Slovensku jsou stručně charakterizovány a vyobrazeny, celkem jde asi o 1200 druhů.
Na základě osobních rozhovorů, deníků a dalších dokumentů vypráví autor válečné a poválečné zážitky svého otce, vojáka československé zahraniční armády Otty Hornunga (1920–2013). Otto, který se narodil a žil v Ostravě, po okupaci Československa uprchl do Polska, kde vstoupil do formujícího se československého legionu, s nímž upadl do ruského zajetí.
Tato kniha je o fenoménu globální změna a jeho významu pro člověka z pohledu jak klimatického, tak i z pohledu společenského.
Výzkum krajiny v době baroka je často spojován s určitým typem idealizace vztahu předmoderního člověka k jím obývané krajině. Na příkladu sedmnácti panství sasko-lauenburských vévodů a princezen je ukázáno, že přístup šlechty ke krajině byl v mnohém pragmatičtější oproti tomu, jak ho nazírala dosavadní literatura.
Kniha slovinsko-italského historika Jože Pirjevce je vyvrcholením jeho řadu desetiletí trvajícího výzkumu dějin bývalé Jugoslávie. Dočkala se velice příznivého ohlasu a v současnosti patří mezi nejvydávanější historické monografie ve světě.
Válka byla konstantou života starověkých Řeků, prostředím, v němž vznikala proslulá díla architektury, krásné literatury, filozofie nebo politického myšlení. Peloponnéská válka mezi Spartou a Athénami v letech 431–404 př. n. l. přivodila smrt mnoha lidí i mnoha nadějí.
Publikace přináší 36 nejvýznamnějších futuristických manifestů, které usilují o radikální proměnu řady uměleckých druhů: nejen literatury, ale i divadla, filmu a fotografie, malířství a sochařství, architektury a hudby.
Všichni lidé všech dob si dávají jména, mají vymezenou rodinu a příbuzné, dávají si dary, zdobí svá těla, pečují o vlasy, počítají, užívají gest, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, znají zákony, truchlí či nějak „tancují“. Roku 1945 pořídil kulturní antropolog George P. Murdock na základě nasbíraných dat klasický soupis tzv.
Budoucnost lidstva na Zemi zásadně závisí na budoucnosti vědy a na tom, jak úspěšně k řešení svých problémů využijeme technologický pokrok. Musíme však myslet racionálně, globálně, kolektivně, optimisticky a dlouhodobě předvídat.
