...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat.
Psychiatr a neurolog V. E. Frankl a židovský teolog P. Lapide vedli v roce 1984 ve Vídni mezioborový dialog o spáse a uzdravení člověka. Výsledky jejich diskuze doposud nebyly publikovány. Zvláštností připravovaného svazku je především snaha obou autorů zcela se otevřít perspektivě té druhé disciplíny a její vědění využít ve službách hledání pravdy.
Ve vzpomínkách a reflexích autor popisuje své dětství a mládí ve Vídni a svou činnost jako mladý lékař nervové kliniky mezi oběma světovými válkami. Zvláš? aktuální je popis jeho pobytu ve čtyřech různých koncentračních táborech, zejména v Osvětimi.
Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.
Želivský premonstrát, pelhřimovský psychiatr, žirovnický divadelní ochotník, vysokoškolský učitel, spisovatel a světoběžný esperantista se tentokrát na chvíli zastavil, aby posbíral svá rozhlasová, časopisecká a novinová zamyšlení. Naprostou většinu z nich tvoří pořady Jak to vidí, které s ním vysílal Český rozhlas 2 Praha.
Kniha je základním dílem tzv. logoterapie, což je léčba smyslem. Logoterapie jako moderní psychoterapeutická metoda je v tomto díle nejsystematičtěji a nejinstruktivněji vyložena v obecném i specifickém plánu, a kniha je nejlepším pracovním úvodem do ní.
Neuvidíte-li zázraky a divy, říká Kristus, neuvěříte. Přál bych si, abych se uměl dívat kolem sebe, abych viděl. Kéž bych svůj život zde, nebe a hvězdy, květiny a motýly vnímal jako zázrak, jako něco nesamozřejmého, jako něco, co by nemuselo být. Kéž bych příběh Země včlenil do svého osobního příběhu. Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec.
Publikace nám dovoluje nahlédnout do pracovny psychiatra a premonstrátského terciáře Maxe Kašparů a zamyslet se nad otázkami a problémy, které občas musí řešit každý člověk nebo dvojice lidí při výběru partnera.
Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci). Teologicko-filozofickými rozbory nezatížený text vypovídá nejen o pouti, kterou 62letý František Lízna absolvoval v dubnu – srpnu 2004, ale hlavně o jeho vidění světa.
Dopisy z vězení Matky Vojtěchy Hasmandové SCB (z období 1952 - 1960) Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950, bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry. Proti sestrám, hlavně představeným, se konala celá řada zinscenovaných procesů. Mnoho sester pak bylo odsouzeno na dlouhé roky vězení.
Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach?
Svatý František, zakladatel řádu Nejmenších bratří a sester, nazývaných paulány, se narodil roku 1416 v Paule v jižní Itálii a již okolo svých 15 let dostal od Boha dar a povolání k poustevnickému životu. Svým příkladem chudoby, modlitby a kajícnosti přilákal mnoho následovníků až do této naší doby.
Tato kniha je dobrou zvěstí: podívejte, co zažívá jeden řidič trolejbusu a jak ho to proměňuje. Duch totiž vane, kam chce. Vane i v trolejbuse, pronikne kamkoliv - nikdy a nikde nejste odříznuti od zdroje.
Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím.
"Láska pramení z Vědomí," připomíná Mello. K jeho dosažení je však potřeba naučit se vidět. "A naučit se vidět, je v životě člověka nejbolestivější. Bez schopnosti vidět se láska nezrodí." Pouze tehdy, vidíme-li ostatní takové, jací skutečně jsou, začneme být schopni skutečně milovat.
Každou anekdotu v této knize přečtete za minutu. Budete mít mistrův jazyk za poněkud matoucí, nadnesený, dokonce přímo za bezobsažný. Bohužel to není lehká kniha ke čtení. Nebyla napsána jako instruktážní příručka, ale jako nástroj, který nás má probudit.
Až budete číst krátké příběhy a probojovávat se mistrovým tajemným jazykem, možná bezděky narazíte na učení Tichu, jež je v knize ukryto, a dojdete k Probuzení ? a proměníte se. To právě znamená Moudrost: Změnit se tím, že si uvědomíme skutečnost.
Mello pro své příběhy čerpá inspiraci z náboženských tradic křesťanství, zenového buddhismu, taoismu nebo islámské mystiky. „Lidské srdce touží po Pravdě, která je osvobozuje a činí šťastným. Proto je velkou záhadou, proč bezprostřední reakce člověka na Pravdu je nepřátelská a ustrašená.
