Autorka zasvěceným pohledem zkoumá divadelní představení jako způsob komunikace mezi divadelními tvůrci a diváky, společenský kontext vzniku divadelního představení, roli publika v dialogu s herci i možnosti této zvláštní formy mezilidské komunikace. Čtivým způsobem popisuje také chování současných diváků a odpovídá mimo jiné na takové otázky, jako např.
Někdejší sborník Hudební fakulty AMU (v této podobě vycházel od roku 1959) se, počínaje právě vyšlým prvním číslem (2010), transformuje do podoby recenzovaného odborného časopisu.
Překlad devátého vydání legendární knihy amerických autorů Davida Bordwella a Kristin Thompsonové. Kniha poprvé vyšla v roce 1979 a od té doby se stala základní učebnicí pro obory filmových studií po celém světě. Vedle zájemců o filmová studia dokáže oslovit i širokou čtenářskou obec svým jasným, přehledným a systematickým výkladem fenoménu filmu.
Texty otištěné v této knize jsou z valné části zveřejňovány poprvé. Ze značně rozsáhlých materiálů různého původu a určení je vybrali a tematicky utřídili Helena Glancová a Karel Kraus.
Sborníček textů přátel a spolupracovníků nazvaný Červený a černý Boris je jen drobnou reciprocitou za zážitky, kterými přední tvůrce české pantomimy Boris Hybner obohatil své čtenáře a diváky. Je malou poctou k jeho význačnému životnímu jubileu a připomenutím chvil, které už nelze vrátit, ale které přesto přetrvávají v naší paměti.
Katalog akustických prvků vychází v České republice téměř po dvaceti letech. Za tak dlouhou dobu se architektonické pojetí prostorové akustiky značně změnilo, s čímž souvisí i zcela odlišná nabídka akustických prvků.
Předkládaná učebnice je adresována posluchačům studia hudebních oborů na konzervatořích, na pedagogických a filozofických fakultách univerzit i dalším zájemcům o studium harmonie. Kniha je rozčleněna do 25 lekcí. Každá předkládá systematicko-teoretický výklad konkrétního harmonického problému spolu s pravidly, návody či doporučeními k jeho řešení.
Publikace je určená především pro výuku dramatické výchovy případně literatury, kdy se při práci s uměleckým textem využívá divadelních prostředků. Autor ukazuje čtenářům - zejména učitelům a studentům dramatické výchovy - cestu k hlubšímu zažití a pochopení témat, jež určitý příběh přináší.
Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu.
Soubor textů shromážděný pod názvem Tanec a společnost není vnitřně spojen úzkou tematickou vazbou. Každá ze studií tvoří samostatnou jednotku, má vlastní předmět zájmu a pro něj formulovaný badatelský přístup. První oddíl knihy je věnován postavení tance v divadle 18. století.
Knihu tvoří analýzy vybraných inscenací polských režisérů převážně z období posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol, sledujících různé podoby a proměny identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za vlastní současnému pohybu v polské činoherní divadelní kultuře. Analyzovanými okruhy jsou: 1.
Jan Bernard v letech, z nichž pochází většina textů v knize, náležel v českém prostředí bezpochyby k nejvýznamnějším filmovým kritikům a teoretikům - jeho erudované články, pedagogická a lektorská činnost ovlivnily nemálo diváků, stejně jako filmových odborníků a tvůrců... Jeho stati jsou přitom dodnes informačně bohaté a čtivé...
Odborné i laické hudební veřejnosti se dostává do rukou třetí díl přehledu akustických vlastností hudebních prostorů v České republice. Potřetí jsou jednotnou metodikou dokumentovány akustické vlastnosti prostorů známých jak hudebním umělcům a jejich posluchačům, tak i tvůrcům hudebních nahrávek.
Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například - jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci různorodé dokumentární kinematografie.
Publikace vznikla v letech 2005-2010 na katedře skladby Hudební fakulty AMU v rámci doktorského studia a tzv. doktorského týmu (Robert Hejnar, Slavomír Hořínka, Martin Hybler, Marko Ivanović, Luboš Mrkvička, Tomáš Pálka, Miloš ORSON Štědroň, Jan Dušek, Lukáš Sommer, Anna Veverková, Markéta Mazourová, Dan Dlouhý) pod vedením prof. Ivana Kurze.
Kniha podává ucelený přehled problematiky tvorby sitcomu v českém televizním prostředí. Soustředí se na vymezení žánru, podává náčrt jeho historie i domácí tradice. Do detailu zkoumá postup při jeho vývoji stejně jako aspekty jeho realizace.
Kniha se věnuje specifickému proudu současného divadla, ve kterém dochází k prolínání hudebních a divadelních prostředků, tzv. théâtre musical.
V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé poloviny 20. století. Jako kameraman a/či střihač se Malý ve své kariéře podílel na realizaci většiny významných polyekranů (diapolyekranů aj.
O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce.
Jak se kinematografie stala akceptovatelným předmětem zájmu seriózního intelektuálního bádání, vstoupilo po druhé světové válce uvažování o filmu do nové éry.