Druhý soubor divadelních her úspěšného dramatika, scenáristy a režiséra Petra Zelenky (1967). Obsahuje hry Job Interviews (2014), Elegance molekuly (2018), Beckham (2020), Da Vinci (2021) a Fifty (2022). Autorkou doslovu a bibliografie je teatroložka Lenka Jungmannová.
Divadlo a etika je titul odborné recenzované kolektivní monografie, jejímž cílem je prezentace původních příspěvků autorů z řad pedagogů, doktorandů i studentů všech kateder Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU).
Souborná monografie představuje průřez dvaceti lety tvorby umělecké skupiny Rafani. Přináší jak bohatou obrazovou i textovou dokumentaci akcí a instalací skupin, tak i texty kurátorů a teoretiků umění – Kateřiny Štroblové, Noemi Purkrábkové, Karla Veselého, Tomáše Dvořáka a Krzysztofa Siatky.
Výtvarník, fotograf, prozaik a teoretik Václav Zykmund (1914–1984) byl významnou osobností českého i moravského kulturního života. Letos to bude 110 let od jeho narození a 40 let od úmrtí.
Hudební skladatel Viktor Ullmann (1898–1944) bývá počítán mezi tzv. „terezínské skladatele“, neboť zde, v „ghettu“ Terezín a poté v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim, se tragicky uzavřel jeho životní osud. Ten ale nelze redukovat jen na tuto nejtemnější etapu evropských dějin 20.
Nonverbální divadlo se stává stále přitažlivějším druhem dramatického umění. Kniha chce zachytit, kde se tu vzalo, jak se rozvíjí a jakých forem nabývá od roku 1989 do současnosti. Autorský tým složený ze tří generací tvůrců, pedagogů a teoretiků se pokusil vyznačit inspirace a východiska současné nonverbální tvorby.
Práce na rozvoji talentu interpreta – klavíristy. Kniha poskytuje komplexní pohled na problematiku rozvíjení talentu klavíristy, a to propojením psychologických aspektů s hudebně-teoretickými, interpretačními i klavírně-technickými. Spojuje interpretační i pedagogický úhel pohledu na danou problematiku.
Je vyučování vlastně performance?
Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad.
For several years Rudo Prekop has been photographing studio portraits of personalities who have contributed significantly to the qualitative shift in our society in terms of culture, society, mentality, morality and humanity in general. Along with the book, a travelling exhibition of large-format photographs is being prepared.
Mexický režisér Carlos Reygadas patří mezi vůdčí osobnosti současného autorského filmu. Za Tiché světlo (2007) získal Cenu poroty v Cannes a za Post Tenebras Lux (2012) Cenu za nejlepší režii tamtéž. Je to tvůrce, jehož velmi osobitý přístup k mizanscéně, herectví, zvuku i střihu umožňuje otevírat velmi obecná filozofická, náboženská a jiná témata.
Kniha se zabývá psychologickými předpoklady růstu umělce interpreta (instrumentalisty, herce, pěvce). Zkoumá jaký vliv má zaměření psychiky mladého hudebníka na vývoj a kvalitu jeho techniky. Řeší otázky, kam zaměřit pozornost při práci, co je umělecká představivost, a odkud pochází, jakou roli hraje v práci paměť a postřeh.
Druhý díl příručky pro filmaře-nezvukaře. Kde první díl vysvětluje, jak je třeba při natáčení audiovizuálního díla postupovat, aby bylo možné nějak pracovat se zvukem, tam druhý díl přináší praktické příklady toho, co vše je možné se zvukem dělat – včetně naznačení principů, na nichž jednotlivé postupy stojí.
Lokální traumata, násilí, groteskní postavy a nehostinná krajina. Seriály jako American Gothic, True Detective nebo Ostré předměty se těší značné oblibě a v mnoha případech se na čas staly vlajkovou lodí nabídky streamovacích služeb.
The book deals with the research process and the role of the dramaturg in original non-interpretive theatre and consists of two parts. The Interviews chapter focuses on the creative process with an emphasis on the method of "devising" (collective authoring).
Souborná monografie představuje průřez dvaceti lety tvorby umělecké skupiny Rafani. Přináší jak bohatou obrazovou i textovou dokumentaci akcí a instalací skupin, tak i texty kurátorů a teoretiků umění – Kateřiny Štroblové, Noemi Purkrábkové, Karla Veselého, Tomáše Dvořáka a Krzysztofa Siatky.
Dlouho postrádaná monografie o největším a současně jakoby nejkontroverznějším českém divadelním režisérovi Karlu Hugo Hilarovi (1885–1935) vychází z nejžhavější problematiky jeho šéfování ve Vinohradském divadle a v činohře Národního divadla: Byl diktátor?
Je skutečně s podivem, že české prostředí prozatím dílo a působení Antoina Viteze do značné míry ignorovalo. Estetika jeho inscenací a jeho myšlení o divadle přitom přesahují ryze francouzský kontext a rozvíjejí otázky spjaté s evropskou činohrou a její tradicí obecně: podvojnost divadla dramatu a divadla hereckého mimování a tzv.
Tato kniha směřuje k formulování několika možných přístupů, jak se popasovat s prázdnotou, neurčitostí a otevřeností, které stojí na začátku každého nového tvůrčího procesu divadla nesoucího přízviska autorské a neinterpretační.
Kniha Evy Machkové a kolektivu více než dvaceti praktikujících lektorů je zásobárnou konkrétních příkladů využití principu dramatické výchovy ve vyučování. Může sloužit jako přímý zdroj konkrétních cvičení a také jako inspirace k rozvíjení vlastních nápadů. Rozdělena je do třech částí.