Základní dílo francouzského existencialismu, v němž se autor pokusil navázat na Heideggerův filosofický výklad lidské konečnosti, kterou chápe jako možnost být tím, čím nejsem, a nebýt tím, čím jsem.
Jeden ze stěžejních textů renesanční filosofie. Původně zahajovací řeč k disputaci nad 900 filosofickými tezemi, kterou třiadvacetiletý kníže z Mirandoly hodlal v r. 1486 svolat do Říma. Pikova řeč představuje jednu z nejvýraznějších filosofických proklamací lidské svobody v dějinách evropského myšlení vůbec.
Řecko-české vydání dvou spisů Dionysia Areopagity, neznámého autora z 5.6. stol., jehož výklad křesťanské theologie prismatem novoplatónské filosofie výrazně ovlivnil myšlení křesťanského středověku. Překlad M. Koudelky a V. Hladkého je doplněn řeckým textem a úvodní studií.
Spis římského rétora za vlády císaře Konstantia představuje originální myšlenkovou syntézu mezi platonismem a křesťanskou teologií. Je zajímavým svědectvím o krystalizaci křesťanské trojiční nauky a o metafyzických konceptech pozdně antického platonismu.
Další dvě části osmidílného pojednání významného představitele alexandrijské patristiky (zemř. asi r. 215), které na pozadí dialogu s filosofickou tradicí a heterodoxními naukami odkrývá etické a hermeneutické předpoklady křesťanské theologie. Druhá a třetí kniha pojednávají o víře jako předpokladu poznání a etice manželského života a celibátu.
Devátý svazek ediční řady Platónovy spisy. Páté, opravené vydání.
Úvod do fenomenologie vnímání.
Ve druhé knize tohoto politicko-filosofického pojednání se jeho autor zabývá kritikou jednotlivých pokusů o uspořádání ideální obce. Český překlad Milana Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.
Kniha jednoho z nejoriginálnějších filozofů 20. století a významného představitele současné ontologie a fenomenologie. Druhé, opravené vydání.
Svazek zahrnuje Patočkovy studie tematizující trojí povahu filosofické meditace soustředěné k uměleckému dílu: ve vztahu k širšímu celku vzdělanosti, ve vtahu k mýtu, ve vztahu k problému otevírajícího se smyslu, resp. pohybu lidské existence (prolomení do svobody jako otevřenosti).
První kniha osmidílného souboru gnostických poznámek zaměřených k využití řecké filosofické tradice pro výklad křesťanské theologie. Autor je významným představitelem alexandrijské školy působícím na přelomu 2. a 3. století po Kr. Český překlad v zrcadlovém řecko-českém vydání připravila J. Plátová, komentář k textu a úvodní studii napsal M. Šedina.
Stati k filosofické problematice umění.
Základní monografie o předsókratovské filosofii seznamující s posledním stavem badání. Kniha obsahuje rozsáhlý výbor starořeckých textů s českými překlady.
Kniha představuje text Heideggerovy přednášky ze zimního semestru 1927/28. Heidegger v ní navazuje na svoje stěžejní dílo Bytí a čas, uveřejněné právě v roce 1927 a provádí výzkum, kterým nahrazuje nikdy nenapsané dokončení Bytí a čas, jež mělo nést název Čas a bytí.
Spis prvního z latinských Otců a zakladatele latinské theologie Tertulliana je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianovy theologie i brilantního jazyka.
Tato kniha patří mezi Bergsonovy filosoficky nejvýznamnější práce, v níž rozpracoval originální koncepci vnímání. Vychází z rozlišení vnímání jakožto sounáležení člověka s hmotou a pamětí, díky níž se vnímání stává rozpoznáváním a přestává být pouze působením jedné části hmoty na jinou.
Jeronýmova vzdělanost byla i mezi církevními otci výjimečná. Kromě řečtiny a latiny ovládal i hebrejštinu a výborně se orientoval v antické literární tradici. Znal dobře díla východních církevních otců a některá přeložil do latiny.
Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.
Druhým svazkem třídílné práce, zabývajícím se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.