Osmý svazek dějiny filosofie zahrnuje filosofy od Francise Bacona po Spinozu (Galileo Galilei, René Descartes, Blaise Pascal, Thomas Hobbes a další).
nes klasické dílo právní a politické filosofie je ucelenou studií o lidských právech a liberálním pojetí právního státu.
V prvním svazku třídílné práce, zabývající se filosofickými aspekty vyprávění, navazuje francouzský filosof na svou předchozí práci o metafoře. Výsledkem je hluboká analýza narativity, chápání času a dějin prostřednictvím vyprávění, jehož kořeny sahají až k Aristotelovi a Augustinovi.
Druhý svazek ediční řady Platónovy spisy. Čtvrté opravené vydání.
Třetí svazek proslulého díla.
Sv. II: Dva mystické traktáty pražského dominikána Koldy O statečném rytíři a O nebeských příbytcích napsané pro Kunhutu, dceru Přemysla Otakara II., a zachované v jednom z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů české provenience. Edici latinského textu s českým překladem připravila D. Martínková, předmluvu napsal P. Spunar.
Dvacátý první svazek ediční řady Platónovy spisy.
Úvod do filosofie sestavený z rozhlasových přednášek z roku 1950 jednoho z nejvýznamnějších myslitelů filosofie existence (1883-1969).
První svazek třetího dílu Fenomenologických spisů zahrnuje nepublikované rukopisy z let 1939–1945, v nichž Patočka dále rozvíjí svou koncepci fenomenologie z konce 30. let: na místo transcendentální subjektivity staví neobjektivovatelné nitro a v souvislosti s tím usiluje o vypracování nové teorie intencionality
Sv. VIII: Vocabularius dictus Lactifer je latinský slovník a jeden z prvních bohemikálních tisků (vytištěn v Plzni r. 1511).
Výbor ze Sartrových kratších textů obsahuje významnou kritiku pojetí “já” ve filosofii vědomí (Transcendence ego, vydáno v roce 1936), dále kritiku psychologických a konkrétněji psychoanalytických představ o emocích, jež ústí do vlastní, fenomenologické analýzy emocionálního chování (Nástin teorie emocí, vydáno v roce 1938), a na závěr přednášku a
Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie.