Román Zrnka soli skládá ze střípků vzájemně se prolínajících příběhů mozaiku historie jednoho fiktivního evangelického sboru. Příběhy vypráví řada postav, mnohdy oddělených časem, ale vždy propojených místem. Jak obstáli v nelehkých životních situacích? Dokázali si přitom zachovat víru a lidskou důstojnost?
Malování se slečnou K. přináší minipříběhy – řečeno filmařskou mluvou – nasnímané z žabí i ptačí perspektivy. Pestrými záběry nám František Kšajt umožňuje nahlédnout do nesnadného života autistické dospívající dívky. Poskytuje vhled do své šest let trvající arteterapeutické práce.
Autorka staví své verše především na nevšedních zážitcích, které se jí v každodenním životě nějakým způsobem dotkly, jedním ze základních prvků její poetiky je přitom hra s jazykem. Aneta Plšková se pokouší o tvorbu originálních obrazů, mimo jiné rovněž prostřednictvím nevšedních asociací slov a slovních hříček.
Tahy 2017 jsou dohrou happeningu, který proběhl na podzim roku 2016 v nově otevřené Posledního příruční knihovně pardubické univerzity.
Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1953–1900) – filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století.
Předkládaná kniha se věnuje životu a dílu starce Josefa Hesychasty, jenž patří k nejvýznamnějším osobnostem současného pravoslaví. Prostřednictvím svého učení i žáků podstatně ovlivnil život na Svaté hoře Athos, a nejen tam. Kláštery v Americe jsou toho dokladem.
Jakub Lev Houdek (*1983) vydal básnické knihy Granátový sad (2014) a Velkokněžna Olga sbírá květy (2016).
Co znamená odsoudit někoho za to, co učinil? Je vůbec možné „nenávidět hřích, ale milovat hříšníka“?
Kniha nabízí první ucelené českojazyčné dějiny literatury psané na území Finska švédsky. Tato moderní menšinová literatura vzniká od přelomu 19. a 20. století; ve studii je zaznamenán její více než stodesetiletý vývoj až do současnosti. Popisovány jsou mj.
Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) byl učitelem, vynálezcem a šiřitelem vzdělanosti. Pro některé podivín, pro některé obraz své doby, každopádně člověk lidsky čistý a nadšený pro pravdu a poznání. Jeho posledním příspěvkem světu byl obrazový jazyk – neoglyfy.
Kniha běloruského anarchisty vznikla jako reflexe vězeňského pobytu i jako svého druhu pomocný manuál pro potenciální vězně. Vypráví zároveň jedinečný příběh: „Mí kamarádi a já jsme se stali prvními anarchisty v novodobých dějinách nezávislého Běloruska, kteří byli odsouzeni do vězení za politické akce.
Po rozpadu Sovětského svazu se národnostní otázka v nástupnickém Rusku omezuje na rozbor čečenských válek a etnografii sibiřských etnik. V evropské části Ruska však žije množství tradičních ugrofinských a obecněji uralských národů, o nichž se téměř nic neví. Tyto národy vládnou tichým, ale kultivovaným hlasem.
Když Philip Sidney 17. října 1586 v mladém věku třiceti dvou let umírá následkem zranění z bitvy u Zutphenu, jeho díla kolují pouze v rukopisné podobě, některá zůstala nedokončena.
Autor je biolog, a tato kniha představuje výbor z jeho českých textů z let 2008–2017; navazuje tak na podobný soubor Profil absolventa (2008). Čtenář zde nalezne ukázky textů z knih, které napsal sám anebo do nich přispíval, doslovy k překladům, na kterých se podílel, a také kratší příležitostné texty.
Kolektivní monografie s názvem „Spanilost Vaše cizozemcům se líbí…“ přibližuje v mezioborovém pohledu vývoj a proměny českých kuchařských knih vydávaných v průběhu „dlouhého“ 19. století. Autoři se soustřeďují na otázku, jakou roli tato knižní tvorba plnila v každodenním životě obrozující se české společnosti.
„Hlásej slovo!
Kniha Přehled církevní historiografie na Západě do konce osvícenství je určena především čtenářům, kteří mají zájem blíže poznat dějiny církevního dějepisectví, a to od jeho počátků spojených se vznikem samotného křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
Autoři knihy objevují principy humanistického myšlení a na něm založeného vůdcovství a předkládají je jako inspirativní vzory pro náš současný život a řízení moderních organizací. Kniha sleduje myšlenkový proud od Husa přes Němcovou, Masaryka, Baťu až k našim současníkům.
Paměťová studia posledních desetiletí se zabývají kulturní pamětí a charakterizují privátní vzpomínky i oficiální prezentace událostí jako kulturní a sociální konstrukt, jako nepřetržitý proces vybavování si a reinterpretace transferu vzpomínek. Do kontextu těchto teorií náleží také Příběh budovy čp.