V drsném, nesentimentálním pandánu Skupinového snímku s dámou se evangelijní postavy vydávají na začátku 21. století do Srbska zjistit pravdu o kosovské válce. Tři desítky zpovědí aktérů z nejrůznějších sociálních a profesních vrstev odkrývají nejen hrůzy a nesmyslnost války, nýbrž i neradostné poměry obyčejného života.
V Paviánovi autorka zkoumá odvrácenou, až zvířeckou stranu lidské existence, to ostatně naznačuje už titul. Povídky krouží kolem nemoci, smrti, násilí, úzkosti, sexu a styl je lakonický, nevzrušený, jenže to, co Aidtová líčí, je všednosti nebezpečně vzdálené.
Láskyplný příběh. Celý se rozprostírá v otázkách a odpovědích dvou blízkých, navzájem provázaných osob. Otce a dcery. Samo povídání je příběhem. Příběh se v něm skrývá, a zároveň se z něj právě rodí.
Bludičky rumu a vodky stáhnou až do samého pekla života dva někdejší lidi, intelektuálku a bývalého partajního řidiče. Náhoda je svede do protialkoholní léčebny, která je sice zbaví zhoubného návyku, ale zanechá z nich prázdné skořápky. Vede cesta zpět do lidské společnosti skrze šťastné zážitky z dětství?
Dva hlasy, ona a on, nebo on a ona, "na datu nezáleží"... Dva hrdinové, dvě já jednoho vypravěče, dva čtenáři dopisů adresovaných ze samoty do samoty, neodeslaných a přesto nacházejících odpověď.
Ádám Bodor (nar. 1936) je jedním z nejvýznamnějších současných představitelů sedmihradské maďarské literatury. Píše povídky a črty, v nichž je mistrem lakonického výrazu. Používá velmi omezené množství motivů, jež však jsou ve své vnitřní podstatě jakoby nekonečně proměnlivé a směřují k hledání všelidských hodnot.
Básník a publicista. Žije v Pardubicích a pracuje jako památkář chrudimského regionu. Jeho básnickým debutem byla epická skladba Půlnoční země ve sborníku Klíčení (1985). Ve sborníku Prvovýstupy (1989) pak publikoval rozsáhlejší básnickou skladbu Dům z kostí.
Reprezentativní výbor maďarských pohádek přináší příběhy sebrané nejvýznamnějšími maďarskými folkloristy a zpracované do dnes už tradiční podoby spisovatelem Gyulou Illyésem.
V souboru povídek Garanti sans moraline (Tábor Radostné vědy, 2004) usiluje autor skrze příběhy jednotlivých postav nahlédnout intimní hloubku a tabuizované končiny lidského osudu. Kniha se tak stává naléhavou a autentickou výpovědí člověka v mezní životní situaci, manifestem „veselého pesimismu“ a humanismu zproštěného jakéhokoli moralizování či klišé.
Dvě novely z konce 80. let představují dva vykořeněné typy Körnerových hrdinů. Anežka Brunová, hrdinka knihy Anděl milosrdenství, je vdovou po rakousko-uherském důstojníkovi. Během první světové války se stane ošetřovatelkou v lazaretu.
V souboru povídek Fragma (2003), z něhož je připraven náš výbor vytváří Mojca Kumerdej svým hlasem originální ženskou perspektivu, ze které nahlíží vztahy mezi muži a ženami deformované nejčastěji sexuální posedlostí a rodinným stereotypem.
Jako by se v tomto kaleidoskopu odrážela odvrácená tvář dějin, mytické bezčasí nedějin. Řada bezvýznamných, často až bizarních postaviček a příběhů, jež na první pohled nic nespojuje ani s dějinami, ani mezi sebou navzájem, ožívá dotekem se slzami kejklířů brázdících silnice časů. Objevují se hned tu, hned zase tam.
V pořadí čtvrtá sbírka českého básníka, která nevyžaduje komentář.
Ke vzniku této knihy dala impulz Obec spisovatelů, která vyhlásila literární téma roku Cikáni-Romové. V české literatuře je to téma tradiční, připomnělo slavnou novelu Karla Hynka Máchy. K výzvě se přihlásilo překvapivé množství autorů, profesionálních i píšících jen ze záliby, a z nejlepších textů byl sestaven tento soubor povídek a poezie.
Kniha obsahuje deset rozhovorů s předními českými jazykovědci nejrůznějších zaměření (s prof. F. Danešem, prof. E. Hajičovou, dr. P. Jančákem, prof. M. Komárkem, doc. I. Nebeskou, prof. B. Palkem, dr. J. Povejšilem, dr. M. Těšitelovou, prof. O. Uličným a prof. R. Večerkou).
Tahar Ben Jelloun (1944) se narodil v marockém Fezu a patří k nejznámějším maghribským spisovatelům. Už dávno ovšem překročil hranice frankofonní literatury. Knižně debutoval v roce 1973, kdy vyšel ve Francii jeho román Harrouda, jímž se zapsal do širšího povědomí čtenářů.
Jak vyzní v současnosti jeden z prvních románů s romskou tematikou? Odcizilo vzdělání dospívajícího chlapce Něguše vlastní komunitě? Podaří se mu nalézt ztracenou identitu?
Kniha Tichý blázen (La loca de la casa, 2003) v sobě originálním způsobem mísí několik žánrů. Je to román, esej, autobiografie. Jde bezpochyby o autorčino nejosobnější dílo, v němž odkrývá svůj vnitřní svět podléhající nekonečné hře příběhů.
