Zapředli jsme s Drahou rozhovor, při němž jsme si podle thajského zvyku vybírali přezdívky čulen – hravá jména, kterými se budeme oslovovat. Měli jsme na vybranou z několika zvířat –Thajci si totiž nejraději dávají jména zvířecí a vůbec v tom nevidí nic urážlivého – naopak.
Kniha „Poděbradská éra v zemích České koruny“ se snaží podat pestrý, výstižný a vyvážený obraz tohoto významného úseku českých dějin.
Román lze považovat za svědectví o soudobé generaci třicátníků a čtyřicátníků a době, v níž žijí. Viktor má hezkou ženu, dobrou práci, čeká první dítě, ale přesto mu něco chybí. Jeho život je spřízněn s dobovým stereotypem filmových či literárních hrdinů, kteří jen opakují, co všichni víme a známe. Je utkán z klišé. Je jejich oslavou.
Bulharsko, které bylo pro naše turisty donedávna jednou z mála příležitostí, jak se seznámit s krásami jižních moří, je také zemí s pohnutou historií.
Závěrečný třetí svazek Hradních kaplí pojednává především o době vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, byť panovník tehdy definitivně ztratil své postavení výsadního stavebníka. Jedinou velkou realizací se tak stala kaple na Křivoklátě, kterou inicioval Vladislav Jagellonský.
V uplynulém čtvrtstoletí vzbudily zaslouženou pozornost historické obce i laické veřejnosti objemné monografie profesora Žemličky mapující dějiny přemyslovského období, zvláště pak 13. století. Nicméně nemělo by se zapomínat, že Josef Žemlička nepostrádá cit i pro detail a drobnou zápletku.
Pozapomenuté pomníčky tragédií, šťastných náhod, loveckých úspěchů i dávných vojenských šarvátek doposud stojí v lesních zákoutích, podél cest i na okraji obcí. A provázejí je i nevšední příběhy, které by neměly upadnout v zapomnění. Kamenné monolity, obrázky i kříže tiše čekají na své znovuobjevení.
Kniha se koncentruje na otázky spojené se sny v širším kulturně-historickém kontextu od středověku (potažmo antické tradice) do sklonku 19. století, kdy se s rozvojem moderní psychologie a psychoanalytického pojetí snu proměnilo místo a funkce snů ve společnosti.
Jazyková a etnická příslušnost nabyla v době rozpadu světa malých struktur na významu. Rakouské mocnářství, podobně jako další evropské země, ji od roku 1880 zahrnulo mezi statisticky zjišťované materie. Význam takového způsobu identifikace nepolevil ani v meziválečném období, spíše ještě zesílil.
Soubor pěti studií o Zlaté bule sicilské, vydané roku 1212 římským a sicilským králem Fridrichem II. pro českého krále Přemysla Otakara I., z pera nejpřednějších odborníků na danou problematiku. Zabývají se okolnostmi vzniku tohoto dokumentu, politickou situací v Evropě na počátku druhého desetiletí 13.
Odhalené základy sakrálního objektu na severovýchodním předhradí Pohanska, třetího nejvýznamnějšího velkomoravského centra, který vznikl někdy ve druhé polovině 9.
Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti.
Publikace Význam kmenové společnosti v 21. století bude první z chystané řady Blízký východ na křižovatce, kterou NLN připravuje v koedici s Metropolitní univerzitou Praha. V následujících letech by měly přijít na řadu svazky zaměřené například na postavení žen v blízkovýchodních společnostech, bezpečnostní situaci regionu nebo rozvoj tamních médií.
Jak čeští muži vnímali v roce 1914 svoji vojenskou povinnost? Proč většina z nich věrně sloužila monarchii až do posledních dnů války? Jak válečná zkušenost v uniformách c. a k. armády ovlivnila jejich vnímání vlastní mužnosti? Jak toto vnímání souviselo s jejich morálkou?
O vánočních svátcích roku 1909 si začala desetiletá dcera zesnulého rakouského ministra financí Josefa Kaizla Zdenka psát deník. Poslední stránky popsala v červnu 1919. Deníky jsou unikátním svědectvím dospívání dívky z lepších společenských vrstev v době předválečné a zejména v období 1. světové války.
Třetí svazek dvanáctého dílu ediční řady Studia etymologica Brunensia přináší nově nalezené dopisy, které významně doplňují Machkovu korespondenci vydanou v prvních dvou svazcích (2011).
Marina Cvetajevová (1892–1941), významná ruská básnířka, žila v letech 1922-1925 v Čechách (Praha, Jíloviště, Mokropsy), poté v Paříži a v roce 1939 se vrátila do Sovětského svazu. Období 1922-1925 je však v její poezii možné označit za vrcholné.
Kniha představuje souhrnný vhled do politických, kulturních a náboženských dějin podstatné části Arabského poloostrova, počínaje historií kdysi slavných státních a kmenových útvarů a jejich kulturního prostředí až po dějiny střední Arábie v době vzniku islámu v městských centrech - Mekce a Medíně.
Epitafní památníky představují jedno z nejpozoruhodnějších témat výtvarné kultury 16. a 17. století, ale i klíčový fenomén sepulkrální kultury. V období renesance se zformoval typický epitaf, nejčastěji sestávající ze tří komponent (zobrazení zesnulého; identifikační, oslavný či zbožný nápis; náboženský výjev).
•Zakladatelé neboli „Život ve vzduchoprázdném prostoru“ v prvním dvacetiletí po únoru 1948 •Vzestup a pád domácí autentické veřejné sféry •Exilová média a redefinice exilové veřejné sféry po srpnu 1968: „Co je to za zvíře - nová emigrace?