Kniha čtenářům představuje jedno období z historie pardubického regionu – období tzv. normalizace, tedy 70. a 80. let 20. století. Zaměřuje se přitom na oblast politiky, kultury a především médií, která jsou stěžejním tématem knihy.
Kniha Neslovanské elementy v kulturách a jazycích Slovanů navazuje na sérii publikací slavistického projektu spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. 18 textů tohoto svazku je rozděleno do tří oddílů (Jazyk, Literatura, Dějiny a kultura).
V zásadě všichni vážně nemocní potřebují chápající lidskou blízkost, rozhovory a posílení toho, co je v jejich životě hluboké, nosné a cenné. Tedy péči o to, co dnes zpravidla nazýváme spirituálními potřebami a spirituální oblastí. Poskytovatelé spirituální péče jsou lidé s různou náboženskou zkušeností a s různou církevní praxí.
Kniha Lukáše Vavrečky přináší úzce propojené příběhy deseti postav, převážně narozených na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jejich autentická vyprávění z prostředí Brna čtenáři odhalují mimo jiné vzájemné milostné víceúhelníky, především však leckdy komické, jindy syrové svědectví o tom, kam až lze zajít ve snaze nic nezameškat.
Jaká tajemství ukrývá prostá a dobrotivá česká tvář? Co vlastně víme o svém původu my obyčejní lidé žijící v zemi, v níž se vystřídalo tolik vlád a armád, že je stěží dokážeme vyjmenovat?
Kniha je výborným počinem nadšenců pro propagaci znalostí apidologie v Česku i na Slovensku.
poznámkami pořídil již v sedmdesátých letech 20. století náš vůbec nejvýznamnější historik astronomie, a kopernikanismu zvláště, Zdeněk Horský (1929–1988). V češtině však první kniha Oběhů vychází v upravené podobě teprve nyní. Jako úvod k překladu slouží další Horského text, původně samostatná knížečkaMikuláš Koperník.
Knížka Byl jeden pán je však určena hlavně pro dospělé čtenáře. Autor zde navazuje na tradiční nonsensovou formu – limeriky. Král i v této oblasti projevuje svůj nepochybný talent, jeho básničky jsou groteskní, vtipné, autor má vytříbený cit pro rytmus, rým, pointu.
Kniha Mystérium víry nabízí přehledný úvod do pravoslavného teologického myšlení.
Aleutské ostrovy jsou pro většinu lidí „ztracený kout světa uprostřed bouřlivých moří“. Dlouhý řetěz z velké části neobydlených ostrovů s činnými sopkami se rozprostírá mezi severním Pacifikem a Beringovým mořem, mezi americkou Aljaškou a ruskou Kamčatkou.
Název Sirka Henriho Bremonda manifestuje příklon autorky k teorii tzv. „čisté poesie“. Tu je třeba opsat a připíchnout nad postel pod obrázek anděla strážného, říká autorka. Chuť malin, která se obnaží škrtnutím sirky v trávě, je alegorie principu tvorby, odhazování balastu v proudu slov, redukce nepoe tických součástí jazyka.
Kniha seznamuje čtenáře se všemi zásadními momenty v dějinách byzantské říše, jež trvala 1100 let a představovala významnou evropskou velmoc pozdní antiky i středověku.
Spisovatel, novinář, esejista a literární kritik Fernando Iwasaki se narodil v roce 1961 v peruánské Limě. Po studiu historie obdržel stipendium v Indickém archivu v Seville (Španělsko), kde se posléze i natrvalo usadil. Iwasaki je výraznou tváří španělského kulturního života.
Raně středověký spis Jeskyně pokladů se těšil v křesťanském Orientu velké oblibě, pravděpodobně pocházel ze Sýrie z okruhu školy svatého Efréma. Arabská verze z 9. století, jejíž překlad přinášíme, je zasazena do rámce pseudoklementinských spisů.
Co uděláte, když na svatbě své bývalé lásky v Londýně zjistíte, že ctihodný pradědeček ženicha byl masovým vrahem domorodců v Kongu? Napíšete o tom knihu!
Tato kniha není výčtem či přehledem etických teorií. Není ani metodicko-didaktickým manuálem pro konkrétní vyučovací jednotky, tematické okruhy či věková období – ačkoli určitý pedagogický rámec předkládá.
„Co lze ukázat obrazem, nemá se říkat slovy.“ Uvedené hlavní heslo Otto Neuratha vystihuje jeho přesvědčení, že vizuální vnímání představuje nejpřirozenější část mimojazykové komunikace, možná komunikace vůbec.
Rodinný život se zdá být soukromou záležitostí. Sotva co ovšem bývá předmětem veřejných debat (vrcholnou politikou počínaje a „drby“ konče) tak často jako právě život v rodině. Rodina jako prostor důvěrného sdílení s nejbližšími i jako prostředí reprodukce (nejen biologické) je významná pro socializaci člověka pro život „doma“ i „venku“.