Unikátní osobní zpověď poslední žijící pamětnice, hospodyně, ošetřovatelky a tak trochu kuchařky Jana Wericha, která jako rodinná přítelkyně trávila několik posledních let společně s Werichovými ve vile na Kampě.
Kniha je souborem vzpomínek pamětníků druhé světové války, výpisů z kronik a písemně sepsaných pamětí, doplňujících a upravujících knihu Čvančarovy deníky. Ne vše, co nám bylo předkládáno v době totalitního režimu bylo pravdivým svědectvím událostí roku 1945 a s odchodem posledních svědků bychom tomu věřili.
Jde už o třetí knihu veršů tohoto autora.
Jan Dušek (1980) trpí progresivní formou roztroušené sklerózy. Proto se rozhodl pokořit tzv. Svatojakubskou pouť na invalidním vozíku a dojít do Santiaga de Compostela s prosbou o zpomalení průběhu nemoci. Na cestu se vydal se svým devítiletým synem, několika přáteli a filmovou kamerou v období 10. 5.13. 6. roku 2017.
Retro vyprávění jedné z úspěšných panských kuchařek z doby, kdy končilo rakouské mocnářství a z dvacátých let První republiky. Vzpomínky na život autorčiny prababičky vycházejí přímo z jejího vlastního vyprávění.
Kniha představuje surový pohled na Velkou válku let 1914 – 1918. Lze ji nazvat demytologizací koncem války a zrodu Československa. Autor upozorňuje, že krutá tragédie války byla zároveň karnevalem, slavností bláznů.
Nejdražší film v dějinách našeho národa. Tak by se dal definovat dvojdílný film Císařův pekař a jeho pokračování Pekařův císař. Jenže zatímco diváci se při sledování tohoto filmu skvěle baví a užívají si, ve skutečnosti při natáčení tohoto filmu panovala zcela jiná atmosféra.
Autorka touto svou druhou knihou navazuje na svůj první titul, čtenáři velmi vyhledávanou „retro“ publikaci Vzpomínkomat (2017). Zároveň také tímto způsobem přispívá k dokumentaci prvních sto let existence našeho samostatného státu. Výpravná, převážně fotografická publikace zachycuje uplynulých sto let našeho státu z pohledu obyčejných lidí.
Kniha mapující místa posledního odpočinku cca 250 osobností naší kultury, sportu, společenského života či vědy vychází již ve druhém vydání, poté, co na jaře roku 2018 vyšel její třetí díl.
Tohle příjemné setkání s Janem Přeučilem rozhodně nebylo první, jsme přátelé. Jenže tentokrát to bylo poprvé za mikrofonem Českého rozhlasu a navíc nad textem mé knihy "Kapka do žil", kterou jsem na knižním veletrhu Svět knihy 2018 podepisoval. A tehdy mi Jan řekl: "Je to moc milé čtení, proč jej neudělat jako audioknihu?
Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: „Utíkej!
Již třetí pokračování úspěšného stejnojmenného titulu. Je překvapující, že nás, kteří se rádi procházíme mezi náhrobky ve stínu starých stromů, je tolik. Tahle zvláštní (a z pohledu mnohých trochu morbidní) záliba má dokonce svůj odborný název – tafofilie.
Přijdete-li k bočním vchodovým dveřím chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, pak nad vámi bude skryta v ruchu jednadvacátého století zazděná dělová koule, jako studená němá vzpomínka na dávný a zapomenutý boj. Málokdo o ní ví, málokdo se u ní zastaví a mezi místními lidmi se traduje, že pamatuje Švédy. A přitom není švédská.
Alchymie nepředstavuje pouze rozměr přízemní technologie umožňující získání hmotného bohatství, ani nové perspektivní směry metalurgie, ale je především objektivně existující starobylou vědou umožňující především to, co staří Mistři nazývají transmutací těla a vědomí.
Temné mocnosti využívají toho, že svoboda volby, daná člověku jako jediné bytosti ze všech stvořených entit, mu dovoluje svobodně volit směr své osobní evoluce buď do sféry Světla či Tmy.
Staroindický epos VIMAANIKA SHAASTRA se do povědomí badatelů v oboru záhad historie dostal mj. i díky Erichu von Dänikenovi, který jej cituje ve své knize „Vzpomínky na budoucnost“. Dílo, které se dochovalo v tzv. šastrovém jazyce, je unikátní „technickou příručkou“ pro piloty létajících technických zařízení, která byla konstruována před tisíciletími.
Národ, podobně jako lidská bytost, prochází zrozením, dospíváním, vyzráváním, ale také posléze spěje k zániku. Člověk i národ mají nesmrtelnou duši, vtělující se do rodícího se nového společenství. Když se uzavírá karmický osudový prsten národa, zatřpytí se na něm jako démant duchovní odkaz těm, kteří přijdou.
Jsme obklopeni složitým světem záhadných jevů, podivných událostí a tajemných příhod. K jejich pochopení a objasnění naše školské vědomosti většinou nepostačují a příliš úspěšná není ani věda se svými složitými moderními přístroji. Situace se někdy jeví spíše jako obraz malíře stiženého akutní schizofrenií.
Dávno před příchodem člověka sestoupily na Zemi neobyčejně staré a vysoce duchovně vyspělé civilizace, aby ji učinily pro budoucí lidstvo mateřskou a přívětivou. Informace o nich nacházíme dnes nejen v mýtech a legendách nejstarších národů.
Současná věda se ocitla na rozcestí a mnoho vědců si to zřejmě ještě stále neuvědomuje, protože uvažuje a koná způsobem, nemajícím nic společného s humanitou. Jisté je, že do nejhlubších pekel vede vždy dobře schůdná a široká dálnice.