Sborník s bohatým fotografickým doprovodem je věnován památce profesora Břetislava Vachaly (1952-2020), dlouholetého pracovníka Českého egyptologického ústavu FF UK, zkušeného a světově uznávaného vědce a nadšeného popularizátora egyptologického bádání.
Souborná publikace s názvem Protřepat, nemíchat!
Knižní studie se věnuje tématu kaligrafických inspirací v kontextu světových a českých dějin umění.
Cvičebnice je určena k drilovému procvičování inventáře českých hlásek ve standardní podobě jazyka; všímá si také základních gramatikalizovaných jevů větné prozodie. Materiál je uspořádán do 26 lekcí uspořádaných na základě relevantních zvukových rysů systému češtiny, s přihlédnutím k jevům, které jsou obtížné pro nerodilé mluvčí.
Knižní studie analyzuje českou literární kritiku devadesátých let z hlediska politického čtení a je důležitým příspěvkem k otázce recepce románové tvorby Michala Viewegha nebo dobovým diskusím o autenticitě v literatuře.
Cvičebnice obsahuje řadu poslechových cvičení s nácvikem artikulace a různé typy cvičení pro hlubší nácvik percepce (např. identifikace jednotek a jejich porovnávání, doplňování hlásek či delších úseků, slovosled). Nácvik artikulace je veden snahou docílit u nerodilého mluvčího češtiny srozumitelného a plynulého projevu jako celku.
Kniha se věnuje kritické analýze diskurzu (CDA) o Národním parku Šumava v letech 1991–2010.
Lidská kultura stvořila nekonečné množství utopických, antiutopických a dystopických představ. Nejvíce antiutopických a dystopických textů jako výrazu nedůvěry v utopie se objevilo ve 20. století.
Britský filosof Bernard Williams (1929-2003) je na poli morální filosofie znám především coby skeptik. V souladu s tím je jeho přínos nezřídka vnímán jako destruktivní pro etiku, přinejmenším ve smyslu teoretické disciplíny.
Rytíř, kterého jeho milenka přesvědčí, že by byl ženám ve skutečnosti daleko milejší, kdyby se vykastroval. Poutník do Svaté země, který se rozhodne vzít vážně výrok, že jeho srdce patří jeho milé, a dotáhne ho až do brutálně naturalistického konce.
Kniha mapuje dějiny české egyptologie zejména prostřednictvím fotografií, které v průběhu svého působení v Egyptě pořídili fotografové Československého, respektive Českého egyptologického ústavu FF UK. Publikace je strukturovaná do tří oddílů, které přibližují každé desetiletí z prvních 30 let existence ústavu.
Podle dat UNHCR z roku 2020 je na světě 26,4 milionů uprchlíků, polovinu z nich tvoří děti. Jejich situace není nijak jednoduchá a s celou řadou překážek se setkávají i v oblasti vzdělávání. V roce 2020 mělo pouze 77 % dětí uprchlíků přístup k základnímu vzdělávání (oproti 91 % celkové dětské populace) a jen 31 % ke vzdělávání středoškolskému.
Výpravný katalog v češtině a angličtině je doplňkem unikátní výstavy Sluneční králové, která se konala v Národním muzeu v Praze od 1. září 2020 do 31. září 2021 a mapovala více než sto let archeologického výzkumu lokality Abúsíru egyptskými, německými a českými (do roku 1990 československými) misemi.
Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárně-teoretických proudů 20. století. Literární teoretici se vymezovali vůči představě autora jako biografickými fakty určeného tvůrce, jehož niterné prožitky se otiskují do literárních textů a kterého může čtenář skrze tyto otisky zpětně odhalit v jeho pravdě.
Cesta bílým terorem je autobiografie Kang -i Sun Chang (*1944), profesorky čínské literatury na Yaleově univerzitě a světoznámé sinoložky. Zaznamenává autorčino dětství a dospívání na Tchaj-wanu během tzv. bílého teroru (19471987) a také její emigraci do Spojených států amerických, kam ji postupně následovala celá rodina.
Jak číst texty žánru autobiografie, když v nich autoři na jednu stranu referují ke skutečným událostem, současně ale čtenáři prezentují svůj často idealizovaný obraz? Máme se zaměřit na historickou věrohodnost, výraz psychologie autora, nebo na vyprávění samotné?
Originální monografie se detailně věnuje tématu, které se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historiků umění a architektury dějinám kulturních domů. Éra jejich výstavby se počátkem devadesátých let 20. století víceméně uzavřela a význam i existence tohoto stavebního typu v podstatě přestaly být aktuální.
Kolektivní monografie Růže je rosa e rose est růže, věnovaná významnému romanistovi a překladateli Jiřímu Pelánovi, je soustředěna k tématu překladu jako stěžejního kulturního fenoménu. Narážka na proslulý verš Gertrudy Steinové v názvu knihy odkazuje na hlavní jazyková pole bádání a překladů Jiřího Pelána.
Publikace se zabývá rolí tlumočení v Keni prvních dvou desetiletích 21. století. Jedná se o první práci, která na tlumočení v této zemi i regionu nahlíží z ucelené perspektivy a bere tudíž v potaz aspekty všech podstatných oblastí, které nezkoumá izolovaně, ale naopak integrovaně.
Kniha se zabývá vztahy Československa a Jugoslávie v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, kdy v nich vládnoucí socialistické režimy vstoupily do období tzv. pozdního socialismu. Kromě politické roviny kniha sleduje, jak se kontakty mezi oběma socialistickými federacemi odvíjely v širší společenské a kulturní perspektivě.