Čtenářům se poprvé dostávají do rukou vzpomínky Marty Procházkové-Kastnerové na její maminku Helenu Koželuhovou-Procházkovou (1907–1967), které jsou cenným svědectvím o poválečné době.
Cílem publikace není podat vyčerpávající pohled na poslední rok druhé světové války a první československé poválečné roky.
Horké knihy ve studené válce popisují málo známý program tajné distribuce knih do východní Evropy, který financovala CIA. Mezi lety 1957 a 1970 byl knižní program jedním z nejefektivnějších způsobů pronikání za železnou oponu, západní publikace se díky němu dostaly k tisícům lidí v sovětském bloku včetně Československa.
Publikace přináší 21 rozhovorů s československými uprchlíky židovského původu, kteří se v letech 1939–1941 ocitli v sovětských pracovních či zajateckých táborech.
Kniha tří historiků, dvou polských a jednoho českého, je věnována vzniku a postupnému formování Polsko-československé solidarity na pozadí historického vývoje Polska a Československa od konce druhé světové války do roku 1989.
Monografie Jaro '68 a nástup normalizace. Československo v letech 1968–1971 je rozčleněna do čtyř oddílů: Kultura, věda a sport, Regiony, Církev a bezpečnost a Politika a ekonomika. Jednotlivé příspěvky mapují dané období z různých úhlů pohledu. Podstatnou část tvoří témata z regionů. Nechybí ale ani studie obecnější povahy.
Evropa a úkol Čechů v ní, reflexe naší nedávné minulosti, národ a nacionalismus. To jsou některá z důležitých témat, kterými se zabýval filosof Ladislav Hejdánek. Jeho texty jsme do přítomné publikace vybrali ke stému výročí založení Československa.
Z kmenového lágru koncentračního tábora Natzweiler v Alsasku se během celé války podařil jenom jediný útěk. Dne 4. srpna 1942 se pětice vězňů převlékla do uniforem SS a v osobním automobilu projela řetězem stráží na svobodu. Nacistům se podařilo chytit jen jednoho, zbylí čtyři se dostali přes okupovanou a jižní Francii na území kontrolované Spojenci.
Byla vražda Anny Kvašové, spáchaná v lednu 1952, promyšleným činem nebo excesem pachatele? Urychlila kolektivizaci na Kutnohorsku, jak se všeobecně tvrdilo? Došlo v roce 1958 k nalezení spravedlnosti, nebo snad měl tehdy vedený proces blíže k institucionalizované mstě komunistického režimu?
Po zařazení agendy lidských práv do Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě nikdo nepředpokládal, že právě toto bude jedním z podstatných impulzů k rozkladu sovětského impéria.
První exil ve Velké Británii v letech druhé světové války byl pro Pavla Tigrida obdobím tvůrčího a osobního zrání. Jeho dnes již zapomenutý reportážní a autobiografický text „Volá Londýn. Ze zákulisí čs. vysílání z Londýna“ je příležitostí seznámit se s málo známým úsekem života této mimořádné osobnosti československých dějin.
Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava.
Pokud Ivan Martin Jirous v únoru 1975 definoval český underground, mohlo se tak stát pouze díky tomu, že popsal něco, co již delší čas existovalo. Žádné společenství nevznikne z ničeho, nevyroste na zelené louce.
Světlana je některými považována na největší odbojovou organizaci proti komunistickému režimu v bývalém Československu, jiní v ní vidí uměle vytvořenou organizaci někdejší tajné policie StB.
Kniha analyzuje vnitřní dění v politických i vojenských strukturách uvedené organizace a zasazuje je do kontextu vývoje studené války a událostí v sovětské zájmové sféře v Evropě.
První díl edice dokumentů Vatikánský rozhlas pojednává o počátcích tohoto rádia a jeho vysílání v době pontifikátu Pia XI. a Pia XII.
Říká se, že underground měl tolik podob, kolik bylo „androšů“. Předkládaná publikace Reflexe undergroundu ukazuje, že podzemní hnutí prokázalo navzdory perzekucím normalizačního režimu nebývalou životaschopnost, zahrnující množství různorodých aktivit.
Oba totalitní režimy 20. století, nacistický i komunistický, přinesly církvím a jejich zástupcům i věřícím v Československu tvrdé pronásledování. Byli odsuzováni k trestům vězení i smrti, k vysilující a zdraví ohrožující dřině v pracovních táborech, zvláště při těžbě uranu, ke všemožnému útisku, ponižování a šikanování.
Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8.
Rok po invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa proběhly v ulicích mnoha velkých měst rozsáhlé demonstrace, do kterých se zapojili především mladí lidé. Vyjadřování nesouhlasu s přítomností sovětské armády na našem území se mísilo s projevy nespokojenosti s nastoupenou cestou nového vedení komunistické strany.