Jsou malé dějiny v době bezčasí skutečně malými?
Vojenská odbojová organizace Obrana národa začala vznikat po okupaci českých zemí, kolem 20. března 1939, a v předvečer vypuknutí 2. světové války již disponovala ucelenou velitelskou strukturou a základním plánem pro zahájení ozbrojeného povstání.
V souvislosti s výročím 30 let od pádu komunistických režimů v zemích střední a východní Evropy vydává Ústav pro studium totalitních režimů obsáhlý Slovník disidentů nesoucí podtitul Přední osobnosti opozičních hnutí v komunistických zemích v letech 1956–1989.
Čtenářům se poprvé dostávají do rukou vzpomínky Marty Procházkové-Kastnerové na její maminku Helenu Koželuhovou-Procházkovou (1907–1967), které jsou cenným svědectvím o poválečné době.
Cílem publikace není podat vyčerpávající pohled na poslední rok druhé světové války a první československé poválečné roky.
„Chtěný“ či „nechtěný“ obyvatel té či oné země nebyl a není ani v soudobých dějinách abstraktní pojem. Existence občanů druhé kategorie je průvodním znakem nedemokratických režimů, byť s jednotlivci či celými skupinami „nechtěných“ obyvatel jsme konfrontováni i ve vývoji demokratických zemí.
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) společně se Slovenským státním archivem v Bratislavě vydali publikaci připomínající 500. výročí vzniku luterské reformace. Po obsahové stránce jde o badatelský počin, který spojil řadu dalších vysokoškolských, historických, teologických i archivních pracovišť českých a především slovenských.
Horké knihy ve studené válce popisují málo známý program tajné distribuce knih do východní Evropy, který financovala CIA. Mezi lety 1957 a 1970 byl knižní program jedním z nejefektivnějších způsobů pronikání za železnou oponu, západní publikace se díky němu dostaly k tisícům lidí v sovětském bloku včetně Československa.
Publikace přináší 21 rozhovorů s československými uprchlíky židovského původu, kteří se v letech 1939–1941 ocitli v sovětských pracovních či zajateckých táborech.
Kniha tří historiků, dvou polských a jednoho českého, je věnována vzniku a postupnému formování Polsko-československé solidarity na pozadí historického vývoje Polska a Československa od konce druhé světové války do roku 1989.
Monografie Jaro '68 a nástup normalizace. Československo v letech 1968–1971 je rozčleněna do čtyř oddílů: Kultura, věda a sport, Regiony, Církev a bezpečnost a Politika a ekonomika. Jednotlivé příspěvky mapují dané období z různých úhlů pohledu. Podstatnou část tvoří témata z regionů. Nechybí ale ani studie obecnější povahy.
Evropa a úkol Čechů v ní, reflexe naší nedávné minulosti, národ a nacionalismus. To jsou některá z důležitých témat, kterými se zabýval filosof Ladislav Hejdánek. Jeho texty jsme do přítomné publikace vybrali ke stému výročí založení Československa.
Z kmenového lágru koncentračního tábora Natzweiler v Alsasku se během celé války podařil jenom jediný útěk. Dne 4. srpna 1942 se pětice vězňů převlékla do uniforem SS a v osobním automobilu projela řetězem stráží na svobodu. Nacistům se podařilo chytit jen jednoho, zbylí čtyři se dostali přes okupovanou a jižní Francii na území kontrolované Spojenci.
Byla vražda Anny Kvašové, spáchaná v lednu 1952, promyšleným činem nebo excesem pachatele? Urychlila kolektivizaci na Kutnohorsku, jak se všeobecně tvrdilo? Došlo v roce 1958 k nalezení spravedlnosti, nebo snad měl tehdy vedený proces blíže k institucionalizované mstě komunistického režimu?
Po zařazení agendy lidských práv do Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě nikdo nepředpokládal, že právě toto bude jedním z podstatných impulzů k rozkladu sovětského impéria.
První exil ve Velké Británii v letech druhé světové války byl pro Pavla Tigrida obdobím tvůrčího a osobního zrání. Jeho dnes již zapomenutý reportážní a autobiografický text „Volá Londýn. Ze zákulisí čs. vysílání z Londýna“ je příležitostí seznámit se s málo známým úsekem života této mimořádné osobnosti československých dějin.
Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství v Protektorátu Čechy a Morava.
Pokud Ivan Martin Jirous v únoru 1975 definoval český underground, mohlo se tak stát pouze díky tomu, že popsal něco, co již delší čas existovalo. Žádné společenství nevznikne z ničeho, nevyroste na zelené louce.
Světlana je některými považována na největší odbojovou organizaci proti komunistickému režimu v bývalém Československu, jiní v ní vidí uměle vytvořenou organizaci někdejší tajné policie StB.
Kniha analyzuje vnitřní dění v politických i vojenských strukturách uvedené organizace a zasazuje je do kontextu vývoje studené války a událostí v sovětské zájmové sféře v Evropě.