Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická).
Kostnice jsou navzdory obecnému povědomí běžnou součástí naší kulturní krajiny a v minulosti se nalézaly téměř na každém hřbitově. I když si dnes většina z nás pod pojmem kostnice představí objekty monumentální a všeobecně známé, jako je například kostnice v Sedlci u Kutné Hory, existuje velké množství kostnic, jejichž původní funkce ?
Kniha představuje pohled na společenství raných zemědělských populací v období první poloviny 5. tisíciletí př. n. l. Jedná se o případovou studii zaměřenou na prostorový rámec východních Čech, který v tomto období představuje periferii někdejšího západního pravěkého kulturního okruhu.
Před sto sedmdesáti lety, v roce 1850, vydal Jan Evangelista Purkyně (1787–1869) anonymní komentář k tehdy, stejně jako dnes, široce rozebíraným názorům o tom, zda je Země bytost, zda má svého vlastního ducha a jak probíhala evoluce. Této dlouhé nedokončené eseji dal romantický název Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce.
Autorovi, profesorovi pařížské École des hautes études en sciences sociales (EHESS), šlo v této knize podle jeho vlastních slov „o zpochybnění tradiční koncepce ,světových dějin‘“.
Třídílná publikace Sto studentských evolucí. Vysokoškolští studenti roku 1989. Životopisná vyprávění v časosběrné perspektivě navazuje na projekt z konce devadesátých let Studenti v době pádu komunismu v Československu – biografické rozhovory.
V českém prostředí unikátní publikace shrnuje informace o půdě z oborů půdní mikrobiologie, zoologie, pedologie a managementu půd. Podílel se na ní rozsáhlý kolektiv autorů z Ústavu půdní biologie Biologického centra AV ČR, v. v. i., z vysokých škol i rezortních výzkumných ústavů.
Kniha je ve světové historiografii prvním kompendiem základních informací o činnosti komunistických bezpečnostních složek ve střední a východní Evropě.
Kniha mapuje konkrétní rok 1937 v československých dějinách. Jedná se o 37 osobních příběhů roku 1937, od prezidenta T. G. Masaryka, přes spisovatele Karla Čapka, fotbalistu Josefa Bicana, herečku Lídu Baarovou či rodinu právě narozené Madeleine Albright. Nechybí ani Konrad Henlein, Vojtech Tuka či Max Brod.
Kniha povídek Dvacet minut na vsi autora Jiřího Padevěta zavádí čtenáře mezi obyčejné lidi žijící své běžné životy plné práce, starostí, ale i zábavy, radostí a občas poklidných chvil.
Český malíř Oldřich Blažíček (1887–1953) patřil ke generaci umělců, která našla největší uplatnění se vznikem první republiky, kdy se vypracovala nová společenská a kulturní elita, nadšená pro ideje nového státu. Blažíček byl především malířem plenéru, krajiny zachycoval ve všech ročních dobách, nejčastěji v zimě a v předjaří.
Britská spisovatelka a novinářka Gitta Serenyová se koncem druhé světové války jako pracovnice UNRRA stala svědkem mnoha důsledků nacistických zločinů, což ji po válce přivedlo k myšlence najít někoho, kdo by vysvětlil, jak zdánlivě normální lidské bytosti dokázaly páchat takové krutosti.
Politika nemusí být vždy jen špína, boj o moc či honba za penězi, jak ji často kolem sebe vídáme. Někdejší redaktor Hlasu Ameriky, mluvčí české vlády a místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček nám nabízí jiný pohled.
Pětisetletá historie dnes malého městečka v Krušných horách byla bohatá – v době svého založení v 16. století se stal Jáchymov světoznámým díky nálezům ušlechtilých minerálů stříbra a technickému pokroku v hornictví a přírodních vědách, které sem lákalo učence z celé Evropy. V 19.
Česká květena je díky své poloze uprostřed Evropy velmi bohatá a různorodá. V době ledové ji obohatily rostliny chladného severu, později teplomilné rostliny z jižní Evropy a stále ji ovlivňuje blízkost dvou velkých evropských pohoří, Alp a Karpat. Mnohé další rostliny se k nám dostaly vlivem člověka jak záměrně, tak jako nežádoucí zavlečenci.
Dvaadvacátý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Han–Hau, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení
Král Šumavy (r. Karel Kachyňa, 1959), jímž se zabývá tato kolektivní monografie (otevírající edici České kino), patří k divácky nejúspěšnějším českým filmům, „trhákům“. S popularitou („kultem“) titulu přitom úzce souvisí jeho „nejdůležitější“ funkce, spočívající zejména v dlouhodobém (de)formování historické paměti.