Panovnické korunovace v době baroka patřily k nejvýznamnějším slavnostem, které tehdejší Čechy (a částečně i Morava) zažily. Nebyly ale pouhou okrasou ani zbytečným ceremoniálním momentem. Přinášely do českých zemí nové kulturní podněty a během korunovačního pobytu vídeňského dvora také hospodářský prospěch vybraným městům a jednotlivcům.
V poklidném provensálském městečku se rázem změní atmosféra. V nedalekém statku jsou brutálně zavražděni příslušníci jedné německé rodiny. Souvisí vraždy se vzácnými orchidejemi, jejichž sběratelem a pěstitelem byl jeden ze zavražděných, nebo sahá motiv až do doby na konci druhé světové války?
Dějiny Egypta zdaleka nejsou jenom sfingy a pyramidy. Jeho historie po zániku úchvatných starověkých říší je neméně zajímavá a vzrušující, o čemž nás přesvědčí i kniha významných českých odborníků - egyptologů a arabistů. V současnosti patří mezi významné islámské státy, které nepochybně do světového vývoje zasáhnou nezanedbatelným způsobem.
Publikace o východočeských dějinách v pravěku a středověku přináší nové poznatky o jednotlivých archeologických kulturách, které se v regionu vystřídaly, o příchodu Slovanů a o nejnovějším náhledu na úlohu východních Čech při vzniku a formování přemyslovského státu.
Švábenicové, erbu čtyř rozletitých střel, sehráli významnou roli v dějinách českých zemí zejména ve 13. století, kdy se dostávali do nejvyšších pater českomoravské nobility a v okolí přemyslovských panovníků zastávali nejrůznější úřady.
Monografie Evy Havlové vychází jako 10. svazek řady Studia etymologica Brunensia, vydávané brněnským etymologickým oddělením Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Je výsledkem mnohaleté vědecké práce této přední české etymoložky.
Dějiny Islandu jsou dějinami obdivuhodné životaschopnosti malého národa v tvrdých přírodních podmínkách. Jejich první fáze je pozoruhodná i v rámci dějin obecných. Po osídlení ostrova založili potomci přistěhovalců z Norska roku 930 suverénní středověký stát, jehož pilířem byly instituce starogermánských sněmovních svazů.
Proč většina z nás miluje Paříž? Je to střed světa? Kde má hrob d´Artagnan a co dělá na Elysejských polích marťanská četa? Víte, proč je každé pařížské dítě diktátor a kdy má jíst normandskou díru? Že břicho má Paříž až za městem a proč francouzský řemeslník nikdy nedorazí? Kdo je to affineur a že ve francouzském senátu se pije žluté víno?
Keltové byli jakýmisi všudybyly starověku. Jejich stopy jsou roztroušeny od Galatie, nacházející se v dnešním Turecku, přes střední Evropu až po Portugalskou Galicii a samozřejmě - Britské ostrovy.
Ve srovnání s jinými národy vypěstovala u Japonců jejich relativní ostrovní izolovanost mimo jiné zvýšenou vnímavost vůči přejímání cizích kulturních vlivů.
Jedno děvče, které jsem potkal na párty, mi řeklo: "Jé, vy jste ten, co píše pro zábavu o jídle." Zapomněl jsem, že by se snad mohlo o jídle psát jinak. O tomhle totiž všechny moje knížky jsou. Jsou o vaření starých kohoutů v červeném víně, o tom, jak se v jihozápadní Francii dělají jelítka, v Greenwich Village humři v rohlíku a v Římě chleba.
V obsáhlém intimním rozhovoru Livia Klausová vypráví, jak dabovala Červenou karkulku, o tragické smrti tatínka, když jí bylo patnáct let a nejmladšímu z pěti sourozenců teprve tři, o rafinovaném termínu svatby, o tom, jak sama jela tramvají do porodnice, o vinohradské garsonce, kam si přivezli prvorozeného syna a místo radosti měli starost o jeho zdraví.
Obuvi nikdy nebyla v literatuře, umění ani mezi odborníky věnována taková pozornost jako oděvu nebo jiným módním doplňkům. Přesto jsou boty fantastickým zdrojem informací o vývoji lidských civilizací a zároveň vypovídají o společenském postavení, názorech, věku i estetickém cítění jejich majitelů.
Tento soubor esejů spojuje velké téma: naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje, protože v ní může být skryto víc, než jen cíl, k němuž se vědomě upíná - v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu. Naděje je zvláště aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou.
Tento soubor esejů spojuje velké téma: naděje. Autor učí úctě ke každé podobě lidské naděje, protože v ní může být skryto víc, než jen cíl, k němuž se vědomě upíná - v hloubi naděje tuší žízeň po absolutnu. Naděje je zvláště aktuální téma v čase krize, kterou autor pojímá šířeji než jen krizi ekonomickou.
Každá generace píše své dějiny vždy znovu. Marc Ferro svými Dějinami Francie reaguje, jak sám uvádí v jejich úvodu, na postupující globalizaci na jedné straně a na zmenšující se roli národních států v integrující se Evropě na straně druhé.
Otázka, proč poměrně velká část německé společnosti vynesla k moci Adolfa Hitlera, a umožnila tak vládu brutální diktatury, která za sebou zanechala miliony obětí, je jedním z nejpalčivějších problémů moderních dějin. V knize nechává autor promluvit ty, kteří v Německu jako první před nacistickým režimem varovali-a to ještě před osudovým rokem 1933.
Ačkoli byl v Evropě zájem o Malajský poloostrov probuzen popisem cesty Marca Pola, který tam pobýval na konci 13. století, tato publikace je první prací o dějinách těchto zemí.
Dějiny dějepisectví jsou nejen výkladem toho, jak v různých dobách z různých příčin lidé, zabývající se odborně minulostí, dějiny studovali a jak je vykládali, jak je uváděli ve vztah k přítomnosti; jsou také svědectvím, že v dějepisectví jako ve většině humanitních věd vznikají dílčí pracovní postupy i celkové koncepce, jež jsou k dispozici dalšímu