Vnitřním popudem k napsání Ustavující průběžnosti čar bylo to, co jsem nazval stigma počátku. Tedy schopnost čáry popřít svou jsoucností nicotu plochy, z níž povstává.
Když Lenin dědeček krátce po druhé světové válce nastupuje na palubu lodi do Buenos Aires, pluje vstříc dobrodružství v Novém světě, který mu nepřipadá tak unavený a opotřebovaný jako stará, válkou zničená Evropa. Ale neodbytná senná rýma ho brzy donutí vzdát se snu o svobodném pasteveckém životě. Místo toho se setkává s uměním tanga a s uměním milovat.
Přehodnocení paradigmatu prostoru moderní architektury je jedním z trvalých příspěvků Louise Kahna této profesi.
Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deníkové zápisky, ať už to jsou skici k budoucí povídce nebo glosy ke zprávám, různé fikce či analýzy, smyšlené výslechy, dotazníky či příručka pro seniory, cestovní zprávy anebo vzpomínky, to vše zachycuje dobu a jednotlivé situace oné doby. Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů.
V antologii Malé lalulá se sešli čtyři klasici německého nonsensu: Němci Christian Morgenstern a Joachim Ringelnatz a Rakušané Hans Carl Artmann a Ernst Jandl. Každý z nich stvořil osobitou poezii, kterou spojuje myšlenková hravost a nápaditá práce s jazykem.
Nicolas Mahler zpracoval černočernou komedii Thomase Bernharda do podoby úžasné komiksové adaptace. Každý druhý den dopoledne – vyjma sobot s volným vstupem – usedá na lavici před Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu hudební filozof Reger.
Po více než třiceti letech přijíždí Eric opět do Paříže. V tomto magickém městě lásky prožil kdysi traumatický rozchod se svou snoubenkou Claudine. Ve společnosti přítele Andrého chodí městem, kde se mísí minulost a přítomnost, kde se vše mění a zároveň zůstává stejné, kde skutečnost a fikce splývají.
Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání. Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem.
Bratislava - Pozsony - Pressburg bola multietnickým, multikultúrnym, multilingválnym a multireligióznym mestom. Žili v ňom svojho času vedľa seba maďarská, nemecká, jidiš, slovenská a česká jazyková kultúrna komunita, ako aj kresťanské náboženstvá a judaizmus. V priebehu 20.
Sdělovat skutečnost, jako by nebyla aneb Zuřivé výbuchy andělů je Winklerovou autobiografií, autor se zde v několika „příbězích“ vrací do klíčových okamžiků svého života a podrobně se věnuje osobnostem z literárního a výtvarného světa. Cituje zde mnohé autory, kteří ovlivnili jeho vlastní pohled na svět.
Adam Sharr je britský architekt s řadou realizací po celé Evropě, profesor architektury na Newcastle University a autor knih Heidegger for Architects a Heideggerova chata. Těžištěm knihy je chata jako ohnisko Heideggerova života a díla, respektive otázka, zda a nakolik skutečně takovou váhu měla.
Během rozhovorů, které proběhly v letech 1977 až 2005 a které jsou zde sesbírány, Álvaro Siza komentuje své projekty. Jsou zde zahrnuty všechny jeho důležité projekty včetně těch, které nebyly realizovány. Počínaje sociálními ubytovnami, realizovanými těsně po karafiátové revoluci 25. dubna 1974, až po Nadaci Camargo v Brazílii otevřenou v roce 2008.
Titul tomuto románu dal pokoj spisovatelova strýce J., který v něm žil na konci šedesátých let. Tento pokoj je v současnosti autorovou pracovnou a stal se tak nejen místem vzpomínek na strýce, ale zároveň i místem vzniku románu. Protagonistou tragicko-komické ságy jedné hessenské rodiny je strýc J.
V této knize odhaluje Juhani Pallasmaa dosud skrytý potenciál lidské ruky. Ukazuje čtenáři, jak se tužka v ruce umělce nebo architekta stává mostem mezi představující si myslí a formující se představou. Kniha zkoumá mnohonásobné podstaty ruky, její biologickou evoluci a její role při formování kultury.
Architektura je schopna inspirovat, angažovat a umocňovat život. Ale proč architektonické projekty, které vypadají tak dobře na rýsovacím prkně nebo na počítačové obrazovce, jsou pro nás zklamáním ve skutečnosti?
Dětství a mládí ve střední Evropě, když tato střední Evropa po 2.
Období třiceti let, které Mies van der Rohe, legenda modernismu, strávil prací v Americe, bezpochyby reflektuje jeho důsledné a vyzrálé úsilí, kterým se pokoušel dosáhnout svého cíle: nové architektury dvacátého století.
Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání. Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem.
Dnes už legendárna kniha čitateľsky mimoriadne príťažlivých esejí, úvah a filozofických zamyslení. Text bol napísaný ako obrana voči reálnemu socializmu, ako osobná výzva ľuďom v totalitnom štáte, povzbudenie pre tých, ktorí môžu prepadnúť panike, že sa ich osobné malé dejiny v obrovskom tlaku veľkých dejín rozpadnú.