Monografie mapuje tvorbu významného představitele generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Lukáš Rais (1975) jako základní materiál používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury.
Huť architektury Martin Rajniš patří k nejosobitějším architektonickým kancelářím u nás. Bylo by tudíž s podivem, aby se tento fakt nepromítl také do publikace, která přináší přehled jejich dosavadní práce. Svými zcela originálními texty ji doprovází sám Martin Rajniš a přibližuje v nich okolnosti vzniku svých výjimečných staveb.
Ladislav Lábus patří k nejlepším českým architektům současnosti a jeho práce již několik desetiletí získávají velký respekt i značnou oblibu nejen u odborné veřejnosti. Výpravná publikace nyní přináší shrnutí jeho dosavadního díla, a to jak oceňovaných novostaveb, např.
Miroslav Masák patří ke klíčovým osobnostem české architektury i života české společnosti druhé poloviny 20. století. Jeho před několika lety vydané knižní vzpomínky sklidily velký úspěch u čtenářů napříč generacemi, proto nyní vycházejí v rozšířené podobě. Jejich autor navazuje na své vyprávění a pokračuje v něm až do současnosti.
Architekt, profesor a autor mnoha odborných publikací M. Rajniš se rozhodl sepsat vzpomínky ze svého života plného cestování, netradičních zvratů, úspěchů i pádů. Jako buřič a provokatér, který si celý život razí svojí cestu, chce čtenáři ukázat, že i člověk, nýmand, kterého málem strčili do pomocné školy, může žít bezvadný život.
Charakteristickým specifikem tvorby Alexandry Koláčkové jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře.
Grafik Michal Cihlář (1960) je považován za průkopnickou osobnost českého moderního linorytu. Touto grafickou technikou se shodou šťastných náhod začal zabývat roku 1980 a brzy si uvědomil, že linoryt je navzdory své primitivní technologii skutečným rájem neomezených tvůrčích možností. Koncem 80.
Na současné výtvarné scéně lze najít jen málo autorů, kteří zůstávají věrní jednomu a navíc tak tradičnímu námětu – portrétu, jak to již přes dvacet let činí Ivana Štenclová. Dokázala jej formálně rozvinout do překvapující šíře a dodat mu nečekané niterné obsahy, na jejichž pozadí je mimo jiné možné rekonstruovat klíčové momenty jejího života.
Jak se české divadlo vyrovnávalo s dílem jednoho z největších divadelníků 20. století, Bertolta Brechta?
Jak se vyrovnají s tvorbou Bertolta Brechta nejen naši nejbližší sousedé, ale i francouzská či britská a americká divadelní kultura?
Monografie Tomáše Rullera Perform-made / Odolné okamžiky je prvním souhrnným zhodnocením jeho více jak čtyřicetileté umělecké tvorby. Dílo Tomáše Rullera, který patří k významným představitelům akčního umění a video umění, hodnotí přední čeští a zahraniční teoretikové umění z různých perspektiv a v různých kontextech.
Je mnoho veselých knih, ale jen málo knih o radosti. O radosti jako o téměř základní životní potřebě, nutné k tomu, abychom zažívali pocity harmonie a štěstí. Fotograf Milan Pitlach ve svých černobílých snímcích zachytil ony prchavé okamžiky, kdy se odpoutáváme od starostí, vymaňujeme se ze všednodennosti, kdy se nacházíme v samém epicentru smyslu bytí.
Příběh knihy Cesta jinam je poskládaný ze střípků mých vzpomínek, zaslechnutých okamžiků, spojených pryskyřicí mé fantazie a představivosti. Pokud se některé události nestaly, pak věřte, že se stát klidně mohly. Některé postavy tohoto příběhu se v mém životě i vyskytovaly, a kdyby se spolu setkaly, možná by tento příběh i stvořily.
Czech Glass, Quo Vadis ?!
Kniha přináší výběr z nejnovější tvorby jedné z nejosobitějších umělkyň současnosti. Erika Bornová je vypravěčkou silných, mnohoznačných příběhů.
Jiří Hauschka (narozen 1965 v Šumperku) se obrací k tomu typu malířství, pro které jsou důležité barvy a symbolické konotace, tak jak tomu bylo na přelomu 19. a 20.
Kniha přináší svědectví o pozoruhodných dílech předního českého sochaře Jiřího Příhody, vytvořených během posledních deseti let, kdy žil v texaském Austinu. Publikace obsahuje jednak cyklus mimořádně hravých a přitom pronikavých variací na téma prostoru a formy, a také pokus o nahlédnutí do způsobu uvažování, z nějž tato díla vzešla.
Zdeněk Zavřel patří k dnes již trochu zapomenuté generaci architektů, kterou těžce poznamenaly nesmyslné výkyvy v kulturně politickém vývoji poválečného Československa. Možnosti uplatnění jejich schopností i nadání byly velmi omezené. Nebylo jim, až na malé výjimky, dopřáno podílet se na viditelných architektonických milnících své doby.
Zápisky z bezčasí Denisy Vostré, inspirované „dobou s koronavirem“, ukazují, že události v životě moderního člověka v sobě střetávají vážné s nevážným za všech okolností. Záleží na tom, jak to bereme – pokud si tedy můžeme vybrat.
Je příznačné, že si Milan Pitlach za průvodce svého fotografického cyklu podmanivě atmosférických krajin zvolil Zarathustru. Nejedná se však o ilustrace či snad interpretace jeho promluv z přelomového díla Friedricha Nietzscheho, které fotografie v knize doprovázejí, ale – což je mnohem cennější – o jejich vzájemný dialog.