Tuto knihu tvoří eseje ruského politologa a historika Sergeje Medveděva, které autor napsal v letech 2014–2017 s velkou bravurou, hloubkou, ale i sžíravou ironií, jejichž náměty jsou hlavní politické, společenské a historické události hýbající celou ruskou společností. Nabízí polyfonickou úvahu o ruské státní moci a společnosti, již ovládá.
Kniha Pašeráci knih se opírá o rozsáhlý průzkum archivních materiálů a vzpomínky pamětníků. Popisuje téměř neuvěřitelnou historii čtyřicítky vězňů z vilenského ghetta, kteří zachránili tisíce vzácných židovských knih a rukopisů před nacisty a pak i před sovětskou mocí. Tito lidé byli členy tzv.
Uvedením Posledních svědků završujeme vydání pěti svazků nositelky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové, které autorka považuje za své kompletní knižní dílo. Jedná se, stejně jako v ostatních jejích svazcích, o knihu sestavenou ze stovek rozhovorů, jež Alexijevičová vedla s účastníky dějinných událostí.
Román Oči nemlčí vrací čtenáře na sever Norska těsně po druhé světové válce. V prvním dílu celého příběhu Ostrov jsme se seznámili s rodinou Hanse Barroye, která žije osaměle na stejnojmenném ostrůvku těsně pod severním polárním kruhem, v druhém dílu Bílý oceán se pak osudů malé kolonie neblaze dotkne druhá světová válka a německá okupace.
Klímova čtvrtá sbírka je v prvé řadě poctou velkým básníkům, kteří tematizovali plynutí ročních dob – Karlu Tomanovi, Josefu Horovi či Janu Skácelovi. Klíma toto spojení přiznává poetikou, která k jejich poetice explicitně odkazuje formou ozvuků a „dialogů“ s těmito básníky.
První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (téměř sto korespondenčních jednotek). Pocházejí z období let 1937-1950, poslední tak byl napsán jen půl roku před Zahradníčkovým zatčením a odsouzením ve vykonstruovaném politickém procesu.
Román nizozemské spisovatelky Doly de Jongové, která se zachránila před holokaustem emigrací do USA, v roce 1954 její americký nakladatel odmítl jako nemravný a také nizozemská redaktorka ho v první reakci označila za "nestoudný, nepublikovatelný". Když kniha přesto téhož roku v Amsterodamu vyšla, rozpoutala se kolem ní vášnivá polemika.
Muž na prahu šedesátky, který strávil život v horách severní Itálie a zná je nazpaměť, převádí ilegální běžence přes hranici, ale na rozdíl od svých dvou druhů ze vsi běžencům po převedení vrací peníze. Když se o jeho gestu začne mluvit v novinách a v televizi, je nucen vesnici opustit, odejde do přímořského městečka, kde si najde práci.
Fotografická monografie Pavla Brunclíka (1950), jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace. Monografie vychází u příležitosti Brunclíkovy výstavy v pražském Mánesu a motivicky navazuje na autorovy cykly krajin, ženských aktů a kompozic baletních skupin.
Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž role a zkušenosti zůstaly prakticky neznámé. A právě o nich vypovídá knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny Válka nemá ženskou tvář.
Píše se rok 2005 a izraelskému osadníkovi Otnielu Asisovi začne být místo, kde žije, příliš těsné. Vyhlédne si pahorek nedaleko arabské vesnice Harmíš na okraji Judské pouště a s hrstkou dalších průkopníků ho obsadí.
Nový Sorokinův dystopický román je hořkou satirou na směřování dnešní civilizace. Podobně jako v předchozích románech Den opričníka a Telurie je děj Manaragy situován do nedaleké budoucnosti, kdy je Evropa po celosvětovém válečném konfliktu rozdrobena na nové státy a vyvrácena ze svých kulturních kořenů.
Epizodický román Malé klíče, velké pokoje (Sm? n?kler store rom, 1988) úspěšné norské spisovatelky Bj?
Povídky Jana Sonnergaarda v Dánsku způsobily malou revoluci. Do té doby tu žánr povídky platil za zaprášenou a lehce trapnou záležitost pro intelektuály, Sonnergaard ve svých krátkých prózách úderným jazykem, tématy i hodně černým humorem zasáhl i ty, kteří knihy vlastně nečtou.
Sbírka Na slupi 8 je komponovaným cyklem básní, v němž konkrétní pražský dům se svou minulostí slouží jako projekční plocha. Autor se na ní – snad ve stylu vzdáleně podobném Spoonriverské antologii – snaží proniknout do mysteriózního prostoru, hlavně však zahlédnout obrazy a osudy lidí, jeho obyvatel.
Na počátku se zdá, že v Rocca di Sasso - smyšlené horské vesnici podobné mnoha jiným alpským vsím, nad níž se tyčí vysoká majestátní hora opředená spoustou legend - se čas jako by zastavil, "minulost tu nikdy doopravdy nepomine a přítomnost není nikdy doopravdy přítomná". Ale nic netrvá věčně.
Hrdinou této mimořádné knihy je arabský novinář, který vystudoval izraelské školy. Píše hebrejsky a pracuje jako reportér pro izraelské noviny. Jeho národnost mu umožňuje přístup do arabského prostředí a on pro své noviny přináší pravidelné reportáže o událostech na Západním břehu.
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí.
Kniha Násilím proti „novému biedermeieru“ podrobně mapuje vztahy mezi většinovou společností (označovanou zde jako „nový biedermeier“) a menšinovými kulturami v tehdejším Československu a posléze v České republice na konci osmdesátých let minulého století a začátku století 21.
Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci.