Na záložku autor napsal: „Pravívám, že normální a zdravý člověk nepíše, ale že psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže. Co jsem kdy napsal, bylo vždycky vítězstvím nad něčím takovým. Dále pravím, že žádná knížka nefunguje bez ženské postavy: ona tu krizi dělá.
Hra Jak se vám líbí patří k vrcholným komediím Williama Shakespeara, kterým se často říká komedie sváteční. Kromě mileneckých párů a nezapomenutelné Rosalindy v ní vystupuje Šašek a melancholický Žak v ní pronáší jeden z nejslavnějších Shakesperových monologů vůbec, začínající slovy "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci".
Romance. Příběh o kruté bouři, ztroskotancích, kouzelném ostrově a jeho podivuhodném vládci v sobě nese témata ze všech velkých shakespearovských dramat. Je o lásce čisté i sobecké, touze po moci a ovládání druhých, zradě a pomstě, o velikosti a věčné síle usmíření a odpuštění.
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh.
Román, podle nějž natočil režisér Jaromil Jireš v roce 1968 stejnojmenný film.
JAKUB: Byla v tom? (Pán přikyvuje, Jakub ho objímá) Pane, můj maličký a drahý pane. Teď už vím, co je to nejhorší možný konec každého příběhu. Nejhorší možný konec každého lidského příběhu je spratek. Ta smutná tečka za dobrodružstvím. Ta kaňka na konci lásky. Kolik je mu dnes let?
V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a vybaveny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti.
Svazek obsahuje dva eseje Milana Kundery: Kdo je to romanopisec (z knihy Le rideau /Opona/, Gallimard 2005) a Nechovejte se tu jako doma, příteli (z knihy Les testaments trahis /Zrazené testamenty/, Gallimard 1993). Společným tématem esejů je zamyšlení romanopisce nad romanopiscem.
Děj Othella lze převyprávět s větší či menší stručností jako příběh Maura, který ze žárlivosti uškrtí svou bílou ženu Desdemonu.
Po úspěšných svazcích Můj Janáček a Zneuznávané dědictví Cervantesovo vycházejí pod názvem Kastrující stín svatého Garty texty Milana Kundery věnované Franzi Kafkovi: eseje Kastrující stín svatého Garty a Překlad jedné věty (z knihy Les testaments trahis /Zrazené testamenty/, Gallimard 1993) a „jako doplněk a epilog“ Umění věrnosti a Hranice
Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Václav Chochola (1978) debutoval souborem próz Třísky do masa (Atlantis 2004). Na záložku své nové prózy Děti z krechtů napsal: „Je to jenom hra. Prolézt krechty, prolézt školu, prolézat prací, prolézt vším, co ti někdo přichystal, a přitom dodržovat pravidla. Jenom hra. Ale nemůžeš nehrát..."
Viola převlečená za Cesaria, pan Tobiáš Říhal či Ondřej Třasořitka, kníže ilyrský Orsino , hraběnka Olivie, samolibý puritán Malvolio a moudrý šašek Feste vytvářejí veselicový svět neustálých proměn i pomíjivosti času.
Čtenáře díla francouzského romanopisce Louise Ferdinanda Célina (1894–1961), jež Atlantis vydává v překladu Anny Kareninové, jistě zaujme třídílný Célinův životopis autora Françoise Gibaulta. První část zachycuje období od Célinova narození do října 1932, kdy vyšel jeho román Cesta do hlubin noci.
Druhý svazek esejů s názvem Zneuznávané dědictví Cervantesovo obsahuje dva texty věnované umění románu: Zneuznávané dědictví Cervantesovo a Jeruzalémský projev: Román a Evropa (z knihy L'art du roman, Editions Gallimard 1986). Na záložce se dočtete: "Zapomíná se, že zakladatelem Novověku nebyl jen Descartes. Byl to též Cervantes.
V druhém svazku Různých řečiští pokračuje Ludvík Kundera v "portrétování" přátel (Jánuš Kubíček, J. M. Tomeš, Jan Grossman, Ivan Slavík, František Foltýn, Ida Vaculková...), více se však přiklání ke svérázným fejetonům. Na závěr se vrací tam, kde běžné memoáry obvykle začínají: do dětství a jinošství.
Ludvík Kundera napsal "memoáry", nikoli však "od dětství po stáří", ale podle svého milovaného principu Náhody. O svém postupu mluvil jako o řečišti, o řečištích paměti. Vznikla "Různá řečiště. Portréty, dopisy, rozhovory, fragmenty / 1936-2004".
Do prvního svazku svých Spisů zařadil autor román Zločin pozdvižení, povídku Škaredá neděle, novelu Veliká stavba a román O bláznech jen dobré. Do Poznámek autora napsal: "Prózy jsou seřazeny chronologicky, ne ovšem podle data, kdy je autor napsal, ale podle období, kdy žily jejich ústřední postavy.
