Skriptum věnované problematice zpěvu zprostředkovává ojedinělý pohled na stavbu hlasotvorného aparátu a jeho funkci v souladu s anatomickými skutečnostmi.
Práce vychází z podrobného pochopení problematiky skupiny Neslyšících spoluobčanů v jejich míře, způsobu a úrovni vzdělání, jisté výlučnosti kultury, způsobů komunikace mezi sebou a se světem a potřebám kreativního vyjádření i sebevyjádření.
Autorka při svém studiu v zahraničí měla možnost prostudovat odbornou literaturu, která v češtině téměř neexistuje, a rozhodla se zpřístupnit českým čtenářům názory některých významných koncertních umělců – flétnistů na problémy techniky hry na flétnu při interpretaci soudobé hudby. Přidává i vlastní zkušenosti interpretky.
Publikace z pozůstalosti autora je důstojným završením jeho teoretického díla. Obsah lze rozdělit na stránku kognitivní – seznámení čtenáře s předními teoretiky interpretace barokní hudby, a praktickou – pokyny k prováděcí praxi, výklad o přednesu a historických nástrojích.
Práce se zabývá kompozičními a výrazovými prvky hudby, tance a dalšími uměleckými druhy ze sémiotického hlediska, tak jak se projevují, ovlivňují či prolínají ve scénickém tanci. Najde své uplatnění v odborných kruzích a svým metodologickým vyústěním v hudebně-taneční praxi.
Publikace se zabývá tématem divadelní improvizace, kterému zejména v českém prostředí prozatím nebyla věnovaná velká pozornost. Vasquezova práce je proto v mnoha směrech průkopnická, autor často musí osvětlovat jednotlivé dílčí jevy a hledat pro ně pojmenování.
Učební text pro studenty oboru taneční pedagogika – Skripta by měla sloužit jako doprovodný text při studiu taneční pedagogiky na vysoké škole a především jako metodický základ tohoto předmětu.
Josef Karlík je nejen vynikajícím a nezapomenutelným hercem, jedním z nejpozoruhodnějších z těch, které jsme kdy na brněnských jevištích mohli vídat, ale také znamenitým pedagogem herectví. Soustavně se herecké pedagogice věnoval zejména v letech 1990–2003, tedy po svém návratu na Divadelní fakultu JAMU po nucené přestávce v letech „normalizace“.
Autor se věnuje problematice autorského divadla. Uvedeným pojmem označuje divadlo, které si pro vyjádření svého pohledu na skutečnost vytváří vlastní pojetí divadelnosti – jako jednoty názoru, tématu a divadelních prostředků sloužících k jeho vyjádření.
Většina pozornosti při výchově tanečníka je zaměřena na fyzické atributy tance. Zanedbáním psychických aspektů však může dojít k negativnímu ovlivnění tanečních výsledků – tedy k horším výkonům. Psychika sice stojí v pozadí, avšak determinuje kvalitu dosahovaných tanečních výkonů.
Monografie předčasně zesnulého brněnského teatrologa se na příkladu spolupráce ruských výtvarníků s Ďagilevovou skupinou Les Ballets Russes zabývá specifiky secesního jevištního tvaru v počátečním období, spojeném programově právě se secesní poetikou.
Tento metodický materiál slouží jako skripta pro studenty JAMU – obor taneční pedagogika. Je základem pro studium metodiky moderního tance vycházející z principů techniky J. Limóna. Jeho cílem je seznámit studenty se základními principy a cvičeními vhodnými pro začátečníky a mírně pokročilé.
Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského v Mahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E.
Skripta se zabývají všemi oblastmi pěvecké techniky od anatomie a fyziologie k hlavním zásadám zpěvu a tvoření tónu, jako např. dechová technika, rezonance, rejstříky, hlasový rozsah atd.
Skriptum Alexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií.
Sborník habilitačních a profesorských přednášek, které byly prosloveny na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v letech 1990–2007. Přednášky jsou rozděleny do čtyř tematických okruhů: dramaturgie a autorská tvorba, režie, herectví a varia.
Disertační práce předkládá analýzu herectví jako fenoménu veřejného vystupování závisejícího na kvalitě duchovní existence. V rovině metodologické představuje pokus o objektivní výpověď nevylučující osobní zkušenost autora.
Autor se soustřeďuje na problematiku tvůrčí práce se světlem a s jeho různými existenčními formami v divadelním artefaktu v rámci avantgardních scén, na nichž působil či je samostatně vytvářel E. F. Burian.
Kultura pohybu operního herce
